CETKA
Včera jsem tu mluvil o klenotech a špercích a připojil jsem i výraz šmuk, což jsou všechno slova označující hodnotné, drahé předměty sloužící k ozdobě dnes především dam. Zdobit ovšem mohou i předměty mnohem méně hodnotné, někdy dokonce přímo laciné. Dnes si tedy popovídáme o slovech bižuterie, cetka a tretka.
Současný český význam výrazu bižutérie je "napodobené klenoty, drobné ozdoby vyrobené především ze skla, ale i z obyčejných kovů a z dalších málo hodnotných materiálů". Francouzské bijouterie znamená klenotnictví, ale také klenoty, šperky, což se zkráceně dá říct i slovem bijou. Takže v češtině došlo k posunu, řekněme ponížení významu francouzského slova. Pokud jde o původ, nebudu mluvit o latině, jak to obvykle v případě francouzských slov dělám, ale o keltštině. Slova bijouterie a bijou do francouzštiny přešla z bretaňštiny, kde se prsten s kamenem řekne bizou, což je z keltského biz, prst.
Také výraz cetka, kterým v češtině pojmenováváme drobné, laciné ozdůbky, je takzvané cizí slovo, do slovanských jazyků se ale dostalo už dávno, odborníci říkají, že je to "stará, již praslovanská výpůjčka". Pozoruhodné je, že v každém slovanském jazyce znamenají slova, která vznikla z praslovanského ceta, něco trochu jiného. V polštině je cetka skvrnka, znamení, ve staré ruštině byla cáta svatozář na ikonách a ve staré srbštině se ceta říkalo drobné minci, což byl i původní význam praslovanského ceta. Souvislost mezi drobnou mincí a ozdůbkou prý najdeme v dobách, kdy se na šaty jako ozdoba našívaly drobné třpytivé mince. Podle Pavla Eisnera ale šlo o náhrdelníky z mincí, které si, a to z mincí římských, nechávali dělat germánské, gótské dámy. Eisner ve své knížce Čeština poklepem a poslechem říká, že šlo o římské pětníky, kterým se latinsky říkalo quintus a od toho gótsky kintus. Z latinského quintus nebo gótského kintus pak měla vzniknou praslovanská ceta. Čemuž odborníci dnes moc nevěří, ale jinou nespornou teorii neumějí vymyslet. I tu, že by ceta byla z latinského centus, z něhož je dnešní evropské cent, nepokládají za příliš přesvědčivou.
Ani o původu tretky toho odborníci moc nevědí. Jen to, že toto slovo je v češtině od středověku, že nejspíš pochází z německého Trödel, které znamená veteš, a že zakončení dostalo podle synonyma cetka.
Vysílá se v úterý 28.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
