Chodských koláčů pečou v bořické pekárně na Chodské slavnosti celkem 11 tisíc
Dříve se koláče na Chodsku pekly v každé rodině, v současné době už to není pravidlem. Roli hospodyněk postupně převzaly malé pekárny, kde se koláče pečou ve velkém. Spoléhají na ně z místních zejména mladší ročníky, a pak také návštěvníci slavností.
Pekárna a cukrárna v Bořicích je příkladem malého provozu s několika zaměstnanci, který se před Chodskými slavnostmi a Vavřineckou poutí rozrůstá na více než 60 lidí zabývajících se pouze chodskými koláči. Do příprav na pečení se tam pouští vždy necelé 2 týdny před slavnostmi. Surovin není zrovna málo, jen pro představu, jde o 8,5 tisíce vajec, 1,2 t mouky, 2,5 t tvarohu, 720 kg povidel… Za nejvýznamnější přísadu do koláčů chodské hospodyně označují rum. Poměr přidaného rumu, kolik je ho v povidlech, máku, tvarohu a těstě, příp. jestli tam vůbec je, určuje výslednou chuť.
V Bořicích pečou 200 koláčů za hodinu
Samotné pečení v bořické pekárně začíná až těsně před Chodskými slavnostmi, koláče totiž rychle podléhají zkáze a je třeba, aby byly čerstvé. Např. letos vše vypuklo ve středu večer ve 22 hodin. Pak už se peče nepřetržitě, střídají se 2 směny o 30 lidech, a jak říká majitelka pekárny Marie Vondrovicová, končí až v sobotu, když jim docházejí síly. Nasazení je veliké, za hodinu upečou přibližně 200 koláčů. Jak prozrazuje paní Vondrovicová, „pět, šest lidí merhuje a ostatní vyvalujou koláče. Musí udělat obrubku, namazat obrubku. Dát tvaroh, uhladit tvaroh. A děvčata merhují sáčky s mákem a švestkovými povidly.“
Merhovat nemůže každý
Merhování neboli zdobení koláčů je umění, které se nenaučíte přes noc. Chce to cvik, trpělivost a také notnou dávku fantazie a kreativity. Však také merhovačky, ženy vytvářející na koláčích ozdobné ornamenty, jsou podle majitelky pekárny „nedostatkovým zbožím“.
Pod jejich rukama musí vznikat skutečně výstavní kousky. Kytičky, srdíčka nebo ptáčci jsou tradičními motivy, které nacházíme také na chodských krojích. V Bořicích merhují koláče, které jsou celé potřené tvarohem, což je typické pro koláče dolního Chodska. Na přání je ještě zalévají hustou smetanou, což sice prodlouží jejich životnost, jenže částečně zakryje náročné zdobení.
Způsob zdobení napovídá, odkud chodské koláče jsou
V oblasti horního Chodska je postup merhování jiný, jak popisuje ředitel Muzea Chodska v Domažlicích Josef Nejdl: „Kolem Klenčí pod Čerchovem, kolem Postřekova ten kraj je o něco chudší, takže i koláče jsou jednodušší. Jednotlivé suroviny na zdobení, tvaroh, mák a povidla, se jen kladou vedle sebe. Ještě navíc tam používají hrušková povidla, která tady na dolním Chodsku, okolo Draženova, Mrákova, Tlumačova, z koláčů vymizela.“
Pečení chodských koláčů se částečně přesunulo do pekáren, ale jinak se nic podstatného nezměnilo. Koláče se pečou podle tradičních receptů předávaných z generace na generaci a jsou u toho převážně místní hospodyně. Pro ně je to zároveň příležitost k setkání a popovídání a v neposlední řadě také k předání svých zkušeností mladším. V bořické pekárně letos koláče pekly ženy, z nichž nejstarší bylo 84 a nejmladší 15 let.
