Divadlo Semafor rozesmívá lidi už od roku 1959. Nikdy z této ambice neslevilo, ačkoli vystřídalo řadu míst
30. října 1959 měla v Praze v divadélku Ve Smečkách premiéru hudební komedie Člověk z půdy. Na jevišti tehdy stáli Miroslav Horníček, Pavlína Filipovská nebo Waldemar Matuška.
Nikdo z nich asi netušil, že se právě zrodilo divadlo, které se zapíše do historie. Název divadla Semafor je akronym zkracující původní moto divadla: SEdm MAlých FORem. Těmi měly být film, poezie, jazz, loutky nebo výtvarné umění.
Brzy však repertoár ovládla hudební komedie, které vtiskli osobitý ráz pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Jejich poetické i hravé hry a písně byly protipólem upracovaných agitek z továren, a proto se brzy staly hitem mládeže 60. let.
Semafor byl tehdy doslova fabrikou na hvězdy, začínali v něm například Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Hana Hegerová a samozřejmě Karel Gott. Později vytvořili v Semaforu svou vlastní skupinu také Miloslav Šimek a Jiří Grossmann a také Josef Dvořák. Malé divadlo v čele s principálem Jiřím Suchým vystřídalo od roku 1959 mnoho působišť, nikdy však neslevilo z ambice lidi rozesmát a zároveň pohladit.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
