Film Pěsti ve tmě byl jedním z důvodů, proč jsem začal boxovat, říká mělnický rodák Rudolf Kraj
Když mu bylo čtrnáct let, viděl poprvé film Pěsti ve tmě. I to byl jeden z důvodů, proč se rodák z Mělníka Rudolf Kraj rozhodl přihlásit na box. Díky tomu mimo jiné pochopil, že to, co se odehrává na filmovém plátně, není jako ve skutečnosti. A i když měl odjakživa silný úder, pár let trvalo, než mu došlo, že je potřeba zapracovat i na fyzičce. Pak dokázal i to, co od něj nikdo nečekal. Získat stříbrnou olympijskou medaili.
Když dostal na tréninku první ránu a spustila se mu krev z nosu, běžel hned na záchod, aby se umyl. Dnes na to vzpomíná s úsměvem. „To byla taková první větší rána, člověka to zaskočí. Ale pak jsem si postupně zvyknul. Naštěstí jsem nikdy nebyl nějak moc dobitý,“ říká úspěšný boxer.
Když začal se zápasy, býval před každým utkáním hodně nervózní. „Nebyl to strach, ale spíš taková tréma. Ale jakmile jsem vlezl mezi provazy, všechno ze mě spadlo a byl jsem jako v tunelu,“ vzpomíná Rudolf Kraj. Určitá nervozita je přitom podle něj důležitá. „Trochu člověka ochraňuje, aby se nechoval namachrovaně, jakože se nic nemůže stát.“
Absolvoval přes 220 amatérských a 15 profesionálních zápasů. Za celou tu dobu ani jednou nezažil knock out. „Na druhou stranu neříkám, že si všechny zápasy pamatuju. Člověk je přece jenom po každé ráně hodně otřesený,“ dodává.
Nervozita na olympiádě byla šílená
Když mu bylo dvaadvacet let, podařilo se mu v roce 2000 kvalifikovat na Letní olympijské hry v Sydney. A i když vždycky jel na turnaj vyhrát, ani ve snu by ho nenapadlo, že nakonec vybojuje v boxu pro Českou republiku po dlouhých čtyřiceti letech stříbrnou medaili.
„Pro mě bylo obrovským úspěchem už jenom to, že jsem se dokázal na tu olympiádu kvalifikovat. A pak to bylo opravdu těžký. Vždycky jsem musel trochu shazovat váhu, ale na olympiádě ne, protože ta nervozita z toho, že můžu něco dokázat, byla šílená. Dokonce jsem se musel nutit jíst,“ vypráví stříbrný olympionik.
Po skončení kariéry založil Rudolf Kraj v Mělníku sportovní centrum, kde je boxerská tělocvična, fitness, sauna a tenisové kurty. A začal trénovat mladé boxerské naděje. „Mám radost z toho, že nám to šlape. Vytvořila se tam skvělá parta. A máme i úspěchy. Teď jsme si z turnaje žáků a juniorů přivezli jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Myslím, že to děláme dobře. A hlavně je skvělý, že to ty kluky baví.“
Jaká rána je pro boxera nejhorší, proč je stejně jako technika úderů důležitá fyzická kondice a proč se mělnickému boxerovi po ringu stýská už jen platonicky, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
