Před Gibraltarem jsem se namáčela do slané vody, vzpomíná dálková plavkyně Lucie Kubešová
Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Nejprve plavala v bazénu a snažila se být co nejrychlejší. Během dospívání pak vyzkoušela i dálkové plavání, které ji naprosto okouzlilo. Člověk se při něm prý cítí nesmírně svobodný. Když jí bylo osmnáct, rozhodla se překonat sama sebe a přeplavat Gibraltarský průliv, mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou. A podařilo se.
Sama dnes nechápe, kde se v ní tehdy vzala odvaha vyzkoušet něco tak extrémně náročného. Možná to byl právě její nízký věk. „Dneska ve svých třiceti bych o tom všem určitě mnohem víc přemýšlela. A také bych měla k dispozici daleko víc informací. Tehdy jsem k tomu přistupovala trochu lehkovážně. I když přípravu jsem pojala hodně zodpovědně,“ přemítá dnes s odstupem více než deseti let.
Trénovala opravdu poctivě. Naplavávala obrovské objemy, četla knížky. Dokonce se v rámci tréninku namáčela do slané vody. „Slaná voda se totiž ke kůži chová úplně jinak, než ta sladká. Navíc, když se té slané vody párkrát napijete, rozškrábe vám celou pusu. A po nějaké době o tom začnete hodně vědět. Na moři jsou vlny a vítr, takže se vám to občas stane. A po chvíli se vám začne dělat zle,“ popisuje nepříjemnou zkušenost plavkyně.
I když má Gibraltarská úžina v nejužším místě nějakých 15 kilometrů, uplavala Lucie nakonec ještě o 10 kilometrů víc. „Strašně záleží na tom, jaké podmínky na vás vyjdou. Já jsem třeba půlku plavby měla úplně klidnou a na druhé půlce mě zastihly obrovské vlny. A ty vás zanesou hodně daleko,“ vysvětluje plavkyně. Tuto vzdálenost dokázala uplavat za šest a tři čtvrtě hodiny.
O dva roky později se pokusila o překonání kanálu La Manche. Tady jí ale štěstí nepřálo. I kvůli okolnostem, které jejímu pokusu předcházely. „První termín musel být kvůli špatnému počasí zrušen. A když mi pak zavolali a nabídli nový termín, měla jsem na rozhodnutí jen jeden den. Za takové situace bych na to už dnes nekývla,“ vzpomíná Lucie. Dokázala tehdy uplavat víc než polovinu, ale nakonec pokus nedokončila. „Myslím, že jsem to vzdala primárně hlavou, fyzicky bych to asi dokázala. Ale jakmile to vzdá hlava, tak to prostě nedáte.“
Voda měla čistou nulu
Kromě dálkového se Lucie Kubešová věnuje i zimnímu plavání. „Když jsem šla na vysokou školu do Prahy, zjistila jsem, že v Praze existuje plavecký klub otužilců, kteří chodí v zimě dvakrát týdně do Vltavy. A rozhodla jsem se, že to zkusím.“ A protože otužilců plavců je málo, rádi ji mezi sebou přivítali. A po čase navíc nabídli, jestli by s nimi nechtěla jet na závody v zimním plavání. Při něm se plavou tratě od 250 do 1 000 metrů.
Vy roce 2016 se zúčastnila mistrovství světa v ruském Ťumeni, což je na Sibiři. A přivezla si odtamtud bronzovou medaili. „Absolvovala jsem tam dvě tratě, 200 a 450 metrů. Voda měla čistou nulu. Do zamrzlé řeky vysekali bazén, ve kterém jsme plavali. Teplota vzduchu byla minus 20, takže to bylo mnohem extrémnější, než k čemu bychom se dostali u nás,“ popisuje Lucie.
Co nejhoršího ji při zimním plavání potkalo, proč se rozhodla obeplavat ostrov Alcatraz v San Franciscu a jestli se znovu pokusí o překonání kanálu La Manche, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
