Řeka je jako cesta, co se vine na dně údolí. Tak ji vnímám, říká zkušený vodák Míla Pražák
Pozorovat vodu plynoucí v řece zkusil asi každý z nás. Někteří se i odvážili vstoupit do lodi. Ale napadlo by vás, že řeka voní? To o ní říká zkušený vodák Míla Pražák.
Míla Pražák se sice narodil v Praze. Jeho domovem se ale stala voda. Do kánoe si poprvé sednul už jako malý kluk a brzy se do sjíždění řek zamiloval. Dnes je z něj nejen zkušený vodák, ale i vodácký instruktor. A protože se vodáctví vine celým jeho životem, dokázal dokonce spolu s přáteli vybudovat první Vodácké muzeum, které se nachází v zámeckém areálu ve Zruči nad Sázavou.
„Můj kamarád kdysi napsal písničku, ve které se zpívá, že řeka je něco jako cesta, co se vine na dně údolí. A přesně takhle já ji chápu. Jako cestu, která je velice proměnlivá, romantická, hladivá, hezká. Člověk u ní může sedět hodiny a dívat se, jak plyne, jak se kroutí, jak bublá. A je to prostě nádherný,“ říká Míla Pražák. Kromě toho prý řeka i voní. „Každá řeka má svoji charakteristickou vůni. Můžete to cítit třeba pod jezem, kde je voda rozčeřená. I to patří k pozorování řeky.“
Do vody se zamiloval, když jako kluk četl knížku Sedmička od Miloše Zapletala. O klukovských dobrodružstvích na řece. A pocítil obrovskou touhu něco takového prožít. „Splnilo se mi to v nějakých dvanácti letech, kdy jsme díky našim sousedům mohli s mojí o rok starší sestrou vyplout na řeku Ohři. A bylo to úžasný, protože čtrnáct dní v kuse pršelo. Navíc jsme nejeli na kánoích, ale na starých gumových člunech, takže když jsme najeli na nějakou vlnu pod jezem, tak nás přelítla a člověk byl mokrej ještě víc,“ vzpomíná dnes už s úsměvem.
Ale protože se nenechal první nepříjemnou zkušeností odradit, vydal se na vodu znovu. Další výprava, která se konala na Vltavě, byla o poznání lepší. Potom následovaly Otava a Sázava. A pak i slovenský Hron. „A to už byla úplná pohádka,“ říká Míla Pražák.
Stvořidla jen pro zkušené vodáky
Ve středních Čechách se dají sjíždět čtyři řeky. Berounka, Jizera, Sázava a kousek pod Prahou i Vltava. „Má se za to, že pro začátečníky je ideální Berounka. Zlí jazykové tedy tvrdí, že jsou to spojené rybníky berounské, ale není to úplně pravda. Záleží na tom, kolik je vody,“ vysvětluje zkušený vodák. Další v pořadí je co do náročnosti Jizera. A potom Sázava. Na té se nacházejí i slavná Stvořidla. „Ta jsou opravdu nádherná a doporučil bych je každému.
Ale jsou jen pro zkušené vodáky. A navíc jen po vydatných deštích nebo po jarním tání,“ dodává.
Míla Pražák dělí vodáky na tři skupiny. „Solární jezdci jsou ti, kteří když je ošklivo, tak na vodu nepojedou. Potřebujou alespoň těch 20 stupňů a sluníčko. Potom jsou vodáci, kterým je to jedno, jaké je počasí. A pak jsou skalní vodáci, kteří na vodu jezdí po celý rok. My třeba každý rok jezdíme Štědrodenní Ohři. A protože jsme na to vybavení, máme na to dobré oblečení, tak je to vždycky krásný zážitek,“ uzavírá Míla Pražák.
Jaké řeky jsou u nás mezi vodáky nejoblíbenější, kde si člověk nejvíc užije romantiku a co všechno je k vidění ve Vodáckém muzeu ve Zruči nad Sázavou, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
