Fotbalové legendy Antonín Panenka a Ladislav Vízek: Fotbalistu nejvíc proslaví jeho výkon, ne účes
Matadoři českého fotbalu Antonín Panenka a Ladislav Vízek, hráči za českou fotbalovou reprezentaci a držitelé zlaté olympijské medaile, ukončili svou profesionální kariéru v 80. letech. Oba získali titul Fotbalista roku. „Důležité ale bylo i to, že nás diváci měli rádi a my jsme takové typy, co chtějí rozdávat radost, a to diváci to ocení,“ říká Antonín Panenka.
Poznali se na srazech, když hráli v národní reprezentaci. „Hráli jsme ale i karty. Dobrý fotbalista musí hrát karty,“ směje se Antonín Panenka. „A taky ping-pong, kulečník a nohejbal,“ doplňuje Láďa Vízek.
V reprezentaci byla za jejich éry dobrá parta, ale i velká konkurence. Uchytit se tam a udržet se několik let svědčilo o kvalitách fotbalisty. „To není jako dnes, kdy dá fotbalista dva góly a hned je v nároďáku. Čekal jsem dva roky, než jsem přesvědčil a vyměnili mě do hlavní sestavy,“ vypráví Ladislav Vízek.
Fotbal je dnes rychlejší a jinak placený
Co se týká fotbalu z 80. let, působí tehdejší hra dost zpomaleně. „Když lidi vidí záběry z naší doby, ptají se mě, proč to nepustíme rychleji. Ale takhle se fotbal hrál,“ usmívá se Antonín Panenka.
„Já jsem taky rád, že jsem mohl hrát v naší době, to byl fotbalista jeden vedle druhého. Ale prémie bych chtěl brát takové, jaké se berou dnes,“ upřesňuje Ladislav Vízek. Ten si za svoji kariéru vydělal na hospodu, pro srovnání však dodává, že jeho zeť, bývalý fotbalový reprezentant Vladimír Šmicer, si za svoje působení ve fotbale koupil už dva hotely.
Ladislav Vízek a Antonín Panenka jsou aktivní i dnes, stále se o fotbal zajímají. Jak těžké bylo ukončit profesionální kariéru? „Každý konec je smutný, my jsme asi byli výjimky. Po ukončení v reprezentaci jsme ještě chytli angažmá v zahraničí, a pak jsem podnikal,“ říká Vízek.
„Člověk cítí, kdy by měl odejít. I tak jsem poslední zápas v soutěži hrál, když mi bylo 46. Fotbalový důchod jsem se snažil pořád oddalovat,“ vypráví Panenka.
Videozáznam: Dobrá věc ve špatných rukou
Když porovnávají tehdejší a současný fotbal, zastavují se nad funkcí video asistenta rozhodčího (var – z angl. video assistant referee). Dříve byly dvě věci jasně dané: ruka a ofsajd. „Ruka ve vápně byla vždy penalta. Dnes má hráč ve vápně loket a měří se to na milimetry. Já pro to nejsem, zbytečně se diskutuje. Takže hra je sice rychlejší, ale pak pět minut koukáme na var,“ nechápe Panenka.
„Musím říct, že je to spravedlivá věc, napraví neuznaný gól, ale jinak souhlasím s Tondou. Čekám, kdo do toho hodí granát. Vedou to amatéři a poslední dobou je to skandál,“ rozhořčil se Vízek.
Reprezentace jde nahoru
České reprezentaci dlouho chybí medaile, jako by naši hráči neměli šanci ostatním týmům konkurovat. „Čekáme na ni dlouho, to je pravda, ale už se to trochu zvedá,“ říká Vízek. „Medaile nejsou, protože nejsou kvalitní hráči. Ale teď se v reprezentaci zlepšila nálada, takže hráči mohou překvapit,“ souhlasí Panenka.
Fotbalové skandály
Není tajemství, že ve fotbale je běžné podplácení hráčů a rozhodčích, a tím dochází k ovlivňování zápasů. Vízkův zeť, Vladimír Šmicer, se přidal k výzvě s názvem Fotbalová revoluce. „Má naprosto moji podporu. Bojují o čistotu fotbalu. Když si vezmeme, že dva naši nejvyšší představitelé se vystřídali ve vězení, tak je to skandální. Už se k nám přidávají i herci, zpěváci. Teď je šance, že se to povede a dočkáme se férového vedení,“ přeje si Ladislav Vízek.
Image fotbalistů
Současní hráči si zakládají na výrazném tetování a nagelovaných vlasech. „My zase měli řetízky a trvalou. Za našich dob byli tetovaní jen zločinci. Fotbalistu ale nejvíc proslaví jeho výkon,“ myslí si Vízek.
Co oba slavné fotbalové internacionály na dnešní image fotbalistů rozčiluje? K čemu hráči používají speciální gely a kdo byl vyzbrojený spínacím špendlíkem? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.