Habáni žili v uzavřených komunitách. Měli pokrokové myšlenky a zbytky komunit dodnes žijí v Kanadě a USA
Habáni byli potomci německých novokřtěnců, tedy příslušníků reformačního hnutí, které vzniklo v polovině 16. století. Protože bývali mimořádně velké postavy, dodnes se slovo habán užívá ve smyslu vysoký člověk.
Usadili se v Mikulově a jeho okolí. Žili v uzavřených komunitách. Byli pracovití, ukáznění, skromní v jídle a pití. Říkali si bratře a sestro, dělili se o společný majetek, děti starší tří let dávali na vychování pověřeným členům obce.
Přijetí křtu měl být podle nich výsledek svobodného rozhodnutí v dospělosti, proto neuznávali křest u malých dětí. Vyznali se v zemědělství a ovládali spoustu řemesel. Pouze zbraně nevyráběli a také měli zapovězeno obchodovat.
Byli skvělí lékaři a lazebníci – jeden habánský lékař dokonce léčil císaře Rudolfa II. A taky vinaři a hrnčíři. Vyráběli proslulou habánskou keramiku charakteristickou rostlinnými a heraldickými motivy zobrazenými žlutou, zelenou, modrou a fialovou barvou na bílém podkladě. Kardinál František Dietrichstein si od nich nechal vyzdobit Sál předků na mikulovském zámku kachličkami s rodovým znakem.
Po bitvě na Bílé hoře se jako jinověrci museli z Moravy vystěhovat. Zbytky jejich komunit žijí dodnes v USA a v Kanadě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
