Hudba má přinášet tři P, tvrdí houslista a skladatel Jiří Pavlica. Pohlazení, poznání a poselství

Už v 70. letech na začátku své kariéry si Jiří Pavlica uvědomil, že chce lidem svou hudbou přinášet pohlazení, poznání a poselství. „Později jsem je pojmenoval jako moje tři P. Pohlazením myslím emoce a jsem moc rád, když je moje hudba lidem přináší, nejsme přece roboti. V souvislosti s poznáním si nemůžu odpustit výlety do historie a návraty až ke staroslověnským textům Cyrila a Metoděje. A poselství je už v rovině filozofické a lidé to poselství potřebují, aby měli před sebou vize a aby naše duše neovládl bezuzdný pragmatismus,“ vysvětluje.

Jiřímu Pavlicovi se jako málokomu daří bourat hranice mezi lidovou hudbou a dalšími hudebními žánry. Spolupracoval například s Vlastou Redlem, Emilem Viklickým, Spirituál kvintetem nebo nejnověji s kapelou Jelen. „Baví mě to už od dětství. U nás doma se hodně zpívalo a zněly různé žánry. Svou roli sehrálo i studium hudební vědy na filozofické fakultě, konzervatoř a JAMU. A souběžně s tím škola života,“ snaží se Jiří Pavlica přiblížit, proč má k folklóru stejně blízko jako ke klasické hudbě nebo jazzu a folku.

Jiří Pavlica a Pavel Vítek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

V životě rodáka z Uherského Hradiště ale přece jen hraje výjimečnou roli hudba lidová. Provází ho už od dětství. „Měl jsem to štěstí, že jsem vyrůstal v harmonickém prostředí. Moje maminka byla zářící sluníčko. Když jsem byl ještě předškolák, budila mě tak, že si zpívala. A pak jsem zpěv slyšel celý den a zase jsem se zpěvem usínal,“ vzpomíná na svá nejranější léta. „Tento pocit si vlastně pořád v sobě nosím a z toho čerpám a žiju.“

Kdo ho přesvědčil, aby si zahrál alkoholika v seriálu Dobré ráno, Brno? Jaké zážitky si přivezl z koncertování v Mongolsku? A jak vzpomíná na svá studentská léta v Olomouci? Nejen to se dozvíte při poslechu celého pořadu.