Jak Čtyřkolák přišel ke svému jménu
Pokud jste fanoušci železniční dopravy, určitě jste minimálně jednou v životě navštívili Muzeum Českých Drah v Lužné u Rakovníka. Jde o muzeum s největší sbírkou parních lokomotiv v Česku. Jedna z parních krasavic, kterou tam můžete, potkat se jmenuje Čtyřkolák. Kol má ale o dost víc než čtyři. Proč se tak jmenuje a jaká je její historie?
V Muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka stojí hned na začátku místního depa s rotundou majestátní černá parní lokomotiva s označením 434. Většina místních návštěvníků a fanoušků železniční dopravy ji ale zná pod přezdívkou Čtyřkolák.
Její historii přibližuje František Kaplan, archivář, průvodce a bývalý ředitel muzea v Lužné. „Tato lokomotiva vznikla v roce 1920 v plzeňské Škodovce. Byl to následek rozpadu Rakouska-Uherska, protože Škodovka přišla o svá odbytiště a hledala nějaké další výrobní programy. A v roce 1920 začala vyrábět tuto lokomotivu i plzeňská Škodovka. Je to rakouská konstrukce a až lokomotivy, které přišly po ní, tak už teprve byly schopné začlenění do tzv. Československé lokomotivní školy. Toto ještě není ten případ, ale protože tím začala výroba ve Škodovce, tak je významná.“
I při zběžném pohledu je jasné, že lokomotiva má více kol než čtyři. Proč tedy dostala přezdívku Čtyřkolák? „No, protože po roce 1920, kdy se ještě používalo rakouské označení lokomotiv, tak se začalo zavádět nové označení, které vytvořil inženýr Kryšpín. Lokomotivy byly označeny typovým číslem, které se skládalo ze tří číslic a bylo u toho ještě čtvrté, doplňující číslo, tzv. konstrukční skupina. To první číslo znamenalo počet hnacích dvojkolí. To jsou jenom ty spřažený mechanickými částmi, a protože tahle měla čtyři hnací dvojkolí, začalo se jí říkat Čtyřkolák,“ vysvětluje František Kaplan.
Čtyřkolákem se běžně lidé nesvezli, sloužil totiž výhradně v nákladní dopravě. Přesto lokomotivu mohli lidé vidět poměrně často a téměř všude. „Myslím, že to byla velice rozšířená lokomotiva, protože těch kusů byly desítky a desítky. Používala se v běžné nákladní dopravě. Určitě bylo možné ji potkat na hlavních tratích a sa mozřejmě i na těch vedlejších, kde byl náročnější nákladní provoz. Všude tam byly tyhle lokomotivy byly,“ dodává archivář.
Lokomotiva byla v provozu do 70. let. Ihned poté, co ji nahradily modernější motorové nákladní vozy, si ji vzalo do své sbírky Národní technické muzeum, kterému patří dodnes.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka