Jako kouč to mám daleko těžší, než když jsem sám hrál, přiznává fotbalista Martin Frýdek

"Je to samozřejmě těžší pro trenéra. Jako hráč jsem to mohl ovlivnit svým výkonem, přihrávkou, něčím, prostě něco vymyslet. A takto tam na té lavičce jenom stojíte a udělujete pokyny a fandíte," říká Martin Frýdek.

Na lavičce neposedí, zápasy prožívá a nerad vidí chyby. Rozčílí ho prý ani ne tak omyl rozhodčích, ale víc vlastní hráč, který si neplní, co má.

"Spíš ten hráč, rozhodčí ani tak ne, to patří k fotbalu. Dělají chyby. Každý děláme chyby, ale já si rozhodčích nevšímám nebo si jich nechci všímat. To spíš jenom, když udělají nějakou lajdáckou chybu, třeba z nesoustředění se. A laxnost, ta mě prostě úplně vytáčí."

Fotbal ho provází životem. Možná je pro něj v jistém slova smyslu i drogou, a to už někdy od pěti, kdy s ním začal.

Své zkušenosti teď může předávat fotbalistům Českého Brodu a je rád, že u svého oblíbeného sportu může zůstat. Kromě trénování si také chodí zahrát s bývalými spoluhráči. Těší se nejen na zápasy, ale hlavně na vzpomínání. Chválit může i oba své syny, protože se vydali v jeho stopách. Starší Martin hraje ve švýcarském Luzernu, mladší Christian v ligovém Slovanu Liberec.