Jedovaté pokojovky nemají být v ložnici. Pravda nebo mýtus?
Mohou nám pokojové rostliny, které pěstujeme v ložnici, způsobit zdravotní problémy? Napoleonovi vojáci si opékali maso na prutech z oleandru, a bylo to poslední, na čem si prý v životě pochutnali. Co oleandry v naší ložnici? Ublíží nám? Nebo dieffenbachie a další oblíbené pokojovky? Odpoví Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Jedovatost pokojových rostlin se týká prakticky jen fyzického kontaktu s nimi. Potřísnění sliznic nebo jejich pozření. Neublíží nám ani rostliny masožravé, snad jedině že bychom vypěstovali Adélu a ta měla chuť si na nás smlsnout. Když budeme pěstovat třeba eukalypty (jedovaté při pozření), a přesuneme je do ložnice, spíš pomohou. Budou podobně jako vonné druhy muškátů čistit vzduch.
Umístění pokojových rostlin v ložnici je tedy spíše otázkou vkusu obyvatel bytu, než otázkou zdravotní. Neměly by snad jen intenzivně vonět. Avšak dáváme velký pozor, aby se k těm problematičtějším nedostali děti nebo domácí zvířata.
Oleandr je prudce jedovatý, ale ten dáváme na zimu spíš do studené chodby, ne do ložnice. Pozření už několika listů může být fatální. Otrava se projevuje třesavkou, zvracením, závratěmi a srdeční arytmií.
Například hlíza bramboříku je jedovatá, glykosid cyklamín po požití způsobuje křeče a žaludeční a střevní nevolnost. U hvězdníku je jedovatá především cibule. Mléko pryšců zase dráždí pokožku. Ochutnávat bychom neměli alokázii, dieffenbachii, potos, kalu a další áronovité.“
Mezi nejjedovatější pokojovky bývají řazeny tyto:
- Dieffenbachie
- Durman
- Kroton
- Oleandr
- Blahovičník
- Mandevila
- Lilek
- Synadenium
- Adenium
- Hvězdník
Další rady a zajímavosti, týkající se pokojových rostlin, které mohou způsobit zdravotní problémy, si poslechněte v reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.