Jihnout

Ta dvě slova opravdu souvisejí, i když si to v běžném toku řeči neuvědomujeme. Stejně jako si to neuvědomovali naši předkové před zhruba padesáti lety, jimž Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem adresoval tuto krásnou výzvu: "Jihnouti. Buďte tak hodní - myslíte, vyslovujíce to slovo, na jih? Ne-li, tedy se polepšete, získáte tím. I jinak je to krásné slovo." Myslím, že my, kteří rádi odhalujeme původní souvislosti a významy slov, a já vím, že je jich mezi posluchači této rubriky hodně, víme, o čem Pavel Eisner mluvil, když říkal: "získáte tím."

Michal Novotný

Etymologií slova jih se poměrně podrobně zabýval náš přední lingvista Josef Zubatý na počátku 20. století. Konstatoval, že "je zaznamenáno výkladů několik, z nichž žádný nemá přesvědčivé síly". A dodal: "Ani snad není možný výklad tak zřejmý, jakého si etymolog, a ještě více, kdo jde k etymologovi na radu, především přeje." Na tom, se za uplynulých sto let nic nezměnilo. Etymologové uvažovali o souvislosti našeho jih s řeckým augé, záře, do hry vstupovala indoevropská slova ve významu zapřahání a také práce. Myslelo se i na podobnost slova úžin, tedy původně polední jídlo, s výrazem jih. Bádání bylo rozsáhlé, přesto dosud poslední etymologický slovník konstatuje: "Praslovanské jug nemá přesvědčivou etymologii." Jedinou jistotou kolem výrazu jih je, že to ve staré češtině nebylo označení světové strany, té staří Čechové říkali poledne. Juh či jih bylo tání, měknutí; odtud je sloveso jihnout, o němž jsem mluvil na počátku, a které je tedy starší či původnější než pojmenování světové strany. To vzniklo nejspíš tak, že jarnímu teplému větru, který působil měknutí, tání, jihnutí sněhu se začalo říkat jih. A protože vítr jménem jih přicházel z polední strany, přešlo pojmenování jih z větru na světovou stranu, odkud vanul.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.