Libečku se říká zelené maggi
Naše babičky a prababičky ho mívaly snad v každé zahrádce a používaly ho jako koření. Později se libečku začalo říkat zelené maggi. Podle známého tekutého ochucovadla, které bylo uvedené na trh v roce 1886. Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář pokračuje:
„Libeček se dá snadno vypěstovat ze semene, dá se množit i dělením trsů. Vysévá se v březnu, do podzimu narostou plně zimovzdorné rostliny. Vyhovuje mu spíše vlhčí místo, podle obsahu živin narůstá do výšky 60 cm, ale i do metru a výše.
Trpí různými skvrnitostmi, rzivostí. Pokud listy něco napadlo tak, že je proto už nechceme trhat a sušit, odstříháme je, libeček zalijeme a pohnojíme. Narostou další, zdravé listy.
Můj dědeček měl krávu, někdy i volka. Když s nimi někam jel (se zapřáhnutými do vozu, hlavou po směru jízdy), bral si s sebou tu nejdelší nať z libečku na odhánění hmyzu. Fungovala prý nejen jako plácačka, ale i jako repelent.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
