Manželé Jeřábkovi: Zachraňovala mě, ale já ji pak nepoznal. Naštěstí přišla druhá šance

„Jednou jsem přišel do Mírový na čaje a společensky jsem se tam unavil. A jedna holka mě začala zachraňovat. Dal jsem si s ní rande, ale zapomněl jsem, jak vypadá. Ona tam přišla, ale nehlásila se ke mně, čekala, jestli se k ní přihlásím já. Ale já nevěděl.“ Bylo mu 22 let, Anežce 17 let.

Za měsíc šel Ladislav zase na čaje a poznal ji. „Chvíli ale zapírala. Navíc v té době já měl v Jihlavě děvče, ona měla kluka. „To byl spíš jako kamarád, byl zrovna na vojně,“ upřesňuje Anežka. „Láďa hezky tancoval, měli jsme společné zájmy, chodili jsme do kina, na procházky a moc se mi líbil.“

„Mně se taky líbila, proto jsem tu zůstal. Ona byla taková nezkušená, neodporovala, to bylo perfektní,“ zasnil se Ladislav.

9 fotografií

První skutečné rande už si nepamatují. K velkému sblížení došlo později. „Když jsem přesvědčil rodiče, že to myslím vážně, vzal jsem ji k nim, ale ona se chtěla otočit a utéct,“ líčí Ladislav. „Já jsem se strašně styděla. Ale rodiče mě přijali dobře, byli strašně hodní.“

Na svatbu nespěchali, začali o ní uvažovat až po dvou letech.

Při prvním manželském polibku Ladislav závoj nevěstě odkryl, Anežku políbil, ale závoj jí dal zase dolů. „Tím pádem to vypadalo, že jsme se nesezdali,“ smějí se.

Brzy jim přidělili podnikový byt a oni se také sžívali s novou rolí – rodičovskou. „Děti jsme chtěli, jako první přišla dcera,“ vypráví Ladislav. „Ta byla vymodlená,“ dodává Anežka. Za rok se jim narodil syn a za pět let další syn.

Předčasný odchod dcery

Život jejich vymodlené dcery však zhasl v pouhých 25 letech. „Měla pracovní úraz. Přijel mi to říct její kolega. Ještě ji převezli do nemocnice, ale bohužel nepřežila,“ vzpomíná Anežka. „Byla jsem úplně mimo.“ „Člověk si říká, proč zrovna my. Ale pak jsme si řekli, že to je osud. Je to opravdu nejhorší věc, co může rodič zažít, když přijdete o vlastní dítě. Nikdy to neodezní, ta jizva nezmizí, ale už to tak nebolí.“

Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět, tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska, bolí mnohem víc.
Neznámý autor

Toto období je oba stmelilo. Po dceři zůstali dva kluci ve věku čtyři a pět let. „Nejhorší byly první tři roky. Ale pomáhali jsme s výchovou, než si jejich táta našel novou ženu.“

Mezitím ale jejich snacha zemřela na rakovinu. „Tam zbyly taky děti. Holku jsme si vzali a tu jsme vychovávali do jejích 15 let. Teď už pracuje v Německu a každý rok za námi jezdí,“ vypráví Ladislav. „Bylo to krutý. Láďa byl velkou oporou.“

Láska po 50 letech

Anežka a Ladislav Jeřábkovi už oslavili 58. výročí svatby a jejich láska pořád kvete. Anežku už sice pobolívají ruce i nohy, Ladislav přišel v době covidové pandemie o zrak a má jedno oko skleněné. Ani jeden z nich si ale nestěžuje. Vše berou s humorem a rádi se smějí.

„Fyzická kondice je horší, nohy mě nechtějí poslouchat,“ svěřuje Anežka. „Já pořád cvičím. Ráno v posteli napíšu nohama čísla do stovky – jen nohy lehce zvednu a píšu. Pak zaposiluju stokrát s činkama, udělám 50 dřepů a 50 shybů,“ vyjmenovává svůj ranní rituál Ladislav.

„Pak manžel vstane a udělá snídani. Když vstanu já, už je snídaně na stole. Každej den,“ kvituje Anežka.

„Máme to takový furt stejný, furt se máme stejně rádi,“ říká Ladislav. „Možná je to ještě lepší, máme na sebe čas, žádný honění. Když jdeme na procházku, pořád se vodíme za ruce,“ dodává Anežka.

Na procházky chodí ruku v ruce|foto:Jana Volková

„To, že ji mám rád a že ji miluju a že lepší ženskou bych nenašel, jí říkám hodně často. Jsme na sobě závislí. Je strašně tolerantní, nikdy mi nic nevyčetla, dobře se s ní povídá. Jsme šťastní a nedovedeme si představit být jeden bez druhého.“

„Jsme na sebe už tak zvyklí. Všechno děláme spolu. Spolu i nakupujeme a o všem se spolu radíme. Život máme pěknej. A Láďa mě pořád něčím přitahuje. Jsem moc šťastná.“

Jejich dcera se Ladislavovi vracela ve snech. Co mu předpověděla? Co prozradili o svatební noci? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si příběh dalšího zlatého páru v pořadu Zlatá láska.