Manželé Krabcovi: Věkový rozdíl smazala bělozářka liliovitá. I po 58 letech si pořád užívají
Jiřina a Jan Krabcovi oslavili už smaragdovou svatbu. Z letního poblouznění u rybníka se zrodil pevný vztah. Na začátku příběhu této lásky byla jedna vzácná květina.
Manželé Krabcovi jsou spolu už 58 let. Jiřině je 75 let, Jan je o devět let starší. Znali se od vidění z města Stříbra, kam se Jan dostal na umístěnku po absolvování vysoké školy. Nastoupil tam jako veterinář. Naproti přes ulici stála spořitelna, kde Jiřina bydlela jako dcera ředitele tamní pobočky. Pak jí na čas zmizel z dohledu, ale těsně po Vánocích roku 1966 se vrátil z ročního pobytu na Kubě.
„Šla jsem se na něj podívat jako na exota. Řekli jsme si ‚ahoj‘ a tím to skončilo. Říkala jsem si, že je starej a namyšlenej. Všichni ho hltali, měl zážitky, já tam stála tak mimo,“ vzpomíná Jiřina. V té době jí bylo osmnáct, Janovi 27 let.
Půjč mi bráchovy plavky
„Byl květen a já jako jeden z těch mladších kluků už měl auto. Celá parta jsme se jeli koupat k rybníku. Ale zapomněl jsem si plavky. Tak jsem se vracel a potkal Jiřinku, jak šla z nákupu. Houkl jsem na ni, ať mi přinese plavky bráchy, že my ji za to vezmeme k rybníku.“
Jenže se ukázalo, že Jiřina žádného bratra neměla. „Ale z toho, že ji vezmu k vodě, už jsem couvnout nemohl. A tak jsme se blíž poznali. Prohlédl jsem si ji v plavkách, zhodnotil jsem exteriér, dostala plusový body. Ale hlavně ona velmi dobře plavala. Měl jsem zkušenost, že když se holka vody spíš bojí, tak s ní nikdy nic není. Takže jsem si řekl, že tohle je holka pro život,“ vypráví Jan.
Bělozářka liliovitá
Potom se potkávali častěji a zjišťovali, že mají víc společných zájmů než jen rybník. Zajímala je také příroda a květiny. „Jiřinka mě překvapila tím, že mi ukáže bělozářku liliovitou. A tu jsem neznal. Museli jsme za ní na hracholuskou přehradu a kromě květiny jsme najednou byli na kraji lesa sami. Tak jsem jí dal rychlou pusu, načež odvětila, že kvůli tomu jsme sem snad nejeli.“
V létě 1967 slíbil Jan své mamince, že ji vezme na dovolenou do Bulharska. Povolení s ním jet dostala od své maminky i mladá Jiřina. Na vysokou školu v Českých Budějovicích už nastupovala po uši zamilovaná.
Vlastní bydlení
Chtěli si postavit svůj vlastní dům, kde by žili s rodiči. Ale k povolení potřebovali razítko, že jsou manželé. Devětadvacetiletý Jan porušil slib, který dal sám sobě, že se nebude ženit dřív než ve třiceti. Jan šel žádat rodiče nevěsty o ruku. „To je okamžik, za který se trochu stydím doteď. Myslím, že umím dobře formulovat, ale tady jsem se u toho projevu úplně zaškobrtal. Ale přesto jsem zřejmě zapůsobil a dceru mi dali,“ usmívá se Jan.
VIZITKA
Datum svatby: 26. července 1969
Kde: ve Stříbře na renesanční radnici
Kytice: bílé karafiáty a dlouhý zelený asparágus. „Na zlatou svatbu jsem si nechala udělat tu samou. Největší problém bylo sehnat asparágus,“ usmívá se Jiřina
Šaty: ušila je maminka Jiřinky a vyložila je korálky. Šaty pak využila i na plesové příležitosti
Děti: 2
Svůj vysněný dům stavěli po víkendech během celého Jiřinčina studia na vysoké škole. Na své děti ještě čekali. „Měla jsem podmínku od rodičů, že dostuduju. A stihli jsme to akorát. Státnice jsem dělala už jako těhotná.“ „Ono to tak hezky vyšlo. Dům už stál, takže pro dítě byly připravené podmínky.“
Problém s ledvinami
Čas plynul, dva roky po prvním synovi se narodil druhý syn. Společně užívali spokojeného rodinného života do doby, kdy jeli s dětmi do Maďarska na dovolenou. „V noci mi Honza oznámil, že močí krev. Chtěla jsem jet hned zpátky, ale pak se to trochu zklidnilo.“ „Měl jsem problémy s ledvinami. Vyklubala se z toho zhoubná rakovina v pánvi. To se člověk lekne.“
Jan si o nemoci nastudoval kdeco. „Nechtěl jsem to na sobě dát znát. Nakonec jsme se s lékaři dohodli, že mi vezmou celou ledvinu. Bylo to dobré rozhodnutí, mám klid bez jakýchkoli omezení.“
Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
Thomas Mann
Původně mu lékaři chtěli odoperovat jen nádor. „Když přišel s tím, že přijde o ledvinu, to jsme měli strach. Sice nehledám černý scénáře, přemýšlím spíš optimisticky, takže když se domluvili na celé ledvině, nakonec jsem kvitovala, že takhle by to mohlo dopadnout dobře.“ Pravidelné kontroly v Plzni to potvrzují. „Jsem přesvědčený, že ve dvou zvládneme cokoli. Potom hned plánujeme něco dalšího. Pořád něco vymýšlíme, tím jsme asi potrefení. Pořád potřebujeme něco dalšího zažívat.“
City silnější než zamlada
Prožít s někým po svém boku víc než 55 let, to znamená toho druhého opravdu milovat. „Když Honza potřebuje být v klidu, uteče ke včelám, já do keramické dílny. Jinak děláme všechno spolu. To je podle mě podstata toho vztahu,“ myslí si Jiřina.
„Někdy si nemusíte pořád povídat, stačí pohled a člověk už ví, co ten druhý má na mysli a snaží se mu vyhovět. To je myslím cenné. Samozřejmě, že v mládí to bylo živelnější, vášnivější, teď je v tom víc vzájemného pochopení a touhy prožít další dny co nejlépe. A ten cit je dokonce snad ještě silnější než zamlada, když byl člověk lehkomyslnější. Lepší výběr než s Jiřinkou jsem udělat nemohl.“
Skutečná láska se nikdy nevyčerpá. Čím více dáváš, tím více ti zbývá.
Saint-Exupéry
Ačkoli je mezi nimi devítiletý věkový rozdíl, Jiřina s ohledem na genetiku tvrdí, že Jan tu bude déle. „Já si takovou myšlenku nepřipouštím,“ reaguje Jan. „S odchodem jednoho odchází i půlka toho druhýho, to bude smutný. Ale jsme dva, a dokud to půjde, budeme dva,“ dodává láskyplně Jiřina.
Jaký jemný Jiřinčin pohyb rozhodl, že Jan věděl, že z tohoto vztahu už nevycouvá? Zazlobili někdy na služební cestě? Jak uspěli v manželském testu? Pamatuje si Honza, jaké měla Jiřina náušnice? Poslechněte si smaragdový pár v pořadu Zlatá láska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.