Mišpule je starobylý host našich zahrad. Plody obsahují vlákninu, vitamíny a jsou vhodné do marmelád
Mišpule je jednou z nejstarších kulturních rostlin. Pěstovali ji už staří Řekové a řecké jméno méspilos pak převzalo i odborné latinské názvosloví – Mespilus a my jsme to počeštili na mišpuli.
Nejčastěji se pěstuje Mišpule obecná – Mespilus germanica. Patří do početné rodiny růžovitých jako hloh, kdouloň, jabloň a další. Jako rozložitý keř může dorůstat do výšky až pět metrů a upoutá pozornost velkými kožovitými, mírně ochlupenými listy, na jaře pak zejména poměrně velkými bílými květy. I proto bývá někdy používána jako okrasný prvek.
Během léta se vytvářejí menší plody, podobné jablku s velkým kalichem. Mají svíravou chuť, ale stačí, aby přešel mráz a plody zesládnou a nabídnou velmi příjemnou chuť i vůni. Ale dík změklé slupce i obsahu nejsou moc vhodné k transportu. Dají se zpracovávat na marmelády nebo klevery, dají se i sušit. Obsahují užitečnou vlákninu, vitamíny a některé minerály, takže kromě zajímavé chuti je to další důvod k pěstování mišpulí.
Mišpule preferuje teplejší stanoviště a vyžaduje lepší, humóznější půdu. Pokud jí to nemůžeme nabídnout, pak raději než pěstování ze semenáče volíme roubování. Jako podnož poslouží na půdu méně náročné rostliny – například hloh nebo kdouloň.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
