MUDr. Radkin Honzák, CSc. - klinický psychiatr
8. listopad 2012
Tandem
MUDr. Radkin Honzák, CSc., klinický psychiatr
Do Tandemu přišel na kus řeči klinický psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. Od něj jste se například dozvěděli, jaký je obraz dnešní psychiatrie, jak jsou na tom ve světě a povyprávěl i o doktorech, které potkal, když byl na studiích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Už 35 let žiji v poměrně vyrovnaném manželství, přesto se stává, že mě má manželka dovede zaskočit a překvapit lehce hysterickým hlasitým smíchem, který se ozve od počítače nebo zpoza knížky, kterou právě čte. Stalo se to už několikrát. Tak jsem se tomu podíval na zoubek. Do tohoto euforického stavu jí dostává vždycky duchaplný, zábavný a bystrý psychiatr, osobnost, která v české psychiatrii a neurologii něco znamená. Je veřejně známý, vyučuje a publikuje a teď hlavně přijal pozvání dneska do Tandemu. Vítám tedy psychiatra, doktora Radkina Honzáka. Dobrý den.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, váš smysl pro humor je pověstný. Tak mě zajímá, jestli ho pěstujete nějakým zvláštním způsobem nebo prostě máte to v genech?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Asi v těch genech. Já nevím, já to nepěstuju. Já si myslím, že humor tak přichází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty geny, na ty se za chviličku podíváme. Vydáme se totiž k vašim začátkům, ale až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak když to řekl pan doktor Radkin Honzák o těch genech, tak se na to koukneme. Kde jste vzal počátek? Kde jste se narodil, do jaké rodiny? A zajímá mě samozřejmě původ vašeho zajímavého křestního jména.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tam asi začíná ten humor, protože ze začátku to žádná sranda nebyla. Já můžu říct hrdě, že jsem dítě lásky a křestní jméno tedy naši vylovili ve Šrámkovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak. Já jsem si myslel.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Kterýho milovali. Akorát já jsem s D a dali mi to jako křestní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tamten byl s T.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ten byl s T. No a jako to jméno je vynikající tak vod 17 let. Jo, vod 16, 17 už s tím trumfujete, ale v tý škole je to, člověk trčí, je nápadnej. Kde to vzali, to je ruský, to je jugoslávský, k tabuli půjde ten s tím blbým jménem. Takže tomu se taky musíte naučit čelit, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, jasně. Tak vzpomínejte na vaše dětství aspoň trošičku.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Tak já si myslím, že kus toho potěšení ze života mám od táty, protože táta byl fantastickej kovboj. Začneme tím jménem, že jo. U nás se slejzala nějaká, já jsem předválečný dítě ještě, se slejzala nějaká vodbojová skupina a když mi bylo asi 20, tak mi řekli, že mě vozili na letákách. Tak já jsem čůral do odboje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako plíny jste měl odbojový letáky.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Odbojový letáky. A pak nás nějak vyhnali z Prahy, nevím proč, v tom 45.roce nakonec. A táta si propachtoval lékárnu na Dobříši, kde, když zařvalo české rádio, že tedy se něco děje, tak vyvěsil všechny spojenecký prápory a tam tudy přes tu Dobříš ustupovala ta SS, co byla usazená ve Štěchovicích. Směrem na západ prchali. Tak nám frkli do voken dva pancrfausty. A to bylo docela hezký. Ty střepinky my jsme vyklepávali z koberců, ty koberce zbyly, jinak z toho bytu moc nezbylo, a vyklepávali jsme je ještě tak za dva roky. A jak voni dělali ten vodboj, tak tatínek se dal ke komunistům a když ho namíchli, tak v třiapadesátým vod nich vystoupil. Takže já jsem měl humornejch zážitků celý dětství, bylo to docela zajímavý. A já jsem za to vděčnej, protože to bylo dobrý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, pan doktor Radkin Honzák je psychiatr a já jsem si přečetl někde vaše takové stručné vyjádření, které bych vás poprosil, abyste trošičku /nesrozumitelné/, že psychiatrie dneska a dřív je trošičku něco jiného, že ten obraz psychiatrických diagnóz se tak trošičku jako nivelizuje a oplošťuje. Jak jste tohle to myslel?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ne, přesně takhle to není. Je to zhruba tak, že takový ty velký psychiatrie, to znamená psychózy a těžké deprese, kterým jsme říkali melancholie, když jsem začínal, tak těch je pořád stejně. A pak je celá taková ta psychiatrická nemocnost, která je z části podmíněná tím, že ten člověk je slabší a z části podmíněná tím tlakem zvenčí. Čili, von se dostane do úzkosti, nespí a tak. Jako slavná diagnóza byla hysterie. Za mýho dětství, jako my jsme měli velký hysterický záchvat, ve třech oborech byl a zkoušel se diferenciální diagnostika v interně, v neurologii a psychiatrii. No a úsek 40 let hysterického záchvatu jde vidět, protože tyhle ty bouřlivý obrazy, který byly z části daný tím, že ten člověk měl slabší náturu, abych to řekl česky, a byl pod tlakem toho diskomfortu, tak ty se projevovaly tak jako bouřlivě. A teď je to taková placatice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čím to je?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
To je po celým světě. Já už jsem to někde říkal, ale tak to můžu zopakovat. My máme takovou disciplínu nebo podobor, kterej se jmenuje transkulturální psychiatrie a transkulturální psychiatrii vždycky dělali ty starší páni, který už se nasytili doma a jeli se podívat do světa, jak se blázní jinde. A to bláznění jinde, to bylo velice pestrý. Eskymáci měli windigo. Windigo byl kostroun z ledu, kterej byl kanibal. Když někdo někoho kousl, tak se z něj stal kanibal taky. Amok, to je slovo, který do dneška běhá, že jo. To bylo takový to šílenství, kdy von běžel po ulici a mordoval, koho potkal. Pak bylo coro, to byla krutá choroba. To byla taková pánská hysterie, že se penis scvrkává, svrkává, až se zanoří do dutiny břišní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla tedy představa, to nebyl jaksi fakt.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
To byl strach. Fakt, no tak u někoho možná jo, já to nezkoumal. A hexe, to byli tu uřknutý od těch čarodějnic. To bylo velice živý, takový dramatický projevy. A tohle všechno po celým světě, to není jenom u nás, po celým světě se to skutečně oploštilo do takových nemastných, neslaných depresí, který jsou napůl deprese, napůl otrávenost a trošku úzkosti v tom. A druhá věc jsou takzvaný somatizace, to znamená, toho člověka něco bolí, ale ten doktor tam nic nenajde v tom objektivním nálezu. Taková klasika je low back pain, neboli bolest dolních zad. My, když jsme byli malý, tak se tomu říkalo nepravej ischias. A je to vlastně, že vy si naložíte na hřbet příliš mnoho tý sociální zátěže a k tomu se postavíte skutečně tak, jak kdybyste nes na zádech pytel pětadvacetikilovej a zapnete ty svaly a voni po třech, čtyřech dnech začnou bolet. Ale teď, protože se na tohle celá ta medicína, pořád bere člověka jako rozumnej stroj, jak nám to doporučil Decart, tak se tam hledá ta porucha toho rozumnýho stroje v těch zádech. Tam se nic nenajde, to je tady, v palici. A jsou to nejrůznější bolesti a nejrůznější funkční potíže a trávicí, že jo, protože ten trávicí systém je takovej velice vnímavej na jakejkoliv stres a únavy nevysvětlitelný a tyhle ty věci. Ale ta nádhera toho dramatickýho psychiatrickýho dění to už není, to už je pasé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, už to není tak jako u Vančury, ty vášně už nejsou tak krvavé.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psychiatr, doktor Radkin Honzák je dnes hostem Tandemu. Tak v jeho curicullu vitae jsme se vlastně dostali málo dopředu, takže zkuste zavzpomínat, co bylo tím hybným momentem, že jste se rozhodl studovat medicínu a potom tedy najmě tedy psychiatrii?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Já jsem se asi celý dětství pohyboval v tom mezi těmi zdravotníky a mezi doktorama. Táta byl lékárník a měli jsme spoustu známejch, a tak to mi vyplynulo více méně automaticky, neuvažoval jsem o ničem jiným. Ale na tu medicínu jsem šel s takovou představou, že budu, tenkrát se říkalo obvodní, ne praktickej lékař, že budu obvodní lékař na Šumavě. Nevím, proč zrovna na Šumavě, ale tak jsem si to tak vysnil. No a já mám díky vrozený vadě jednak ty geny pro tu srandu a jednak vobě ruce levý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ta Šumava nebylo to pravý teda.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ne. Ani nic prostě z takových oborů, kde se těma rukama musí. Takže já se musím živit hubou. A nějak ve čtvrtým ročníku jsme s kamarádem, my jsme do tý doby fiškusovali různě, na fyziolce a na experimentálce a takhle. A ve čtvrtým už začala ta klinika, tak jsme se šli podívat na psychiatrii. A mně se na tý psychiatrii daleko víc zalíbily nebo přitáhly mě víc ty osobnosti, který tam byly, než ten obor s tou kuriózní náplní sám, protože Vondráček byl, to byla nesmírná osobnost. Já jsem ještě chytil tu fakultu, kde přežívaly ty osobnosti skutečně, protože pan profesor Sekla třeba, kterej nás učil biologii, ten si trošku pozdržel přednášky, protože řekl ex katedra, že biologii dělíme na normální a sovětskou. A představiteli té sovětské biologie, že je odvážný železničář Mičurin a senilní bába Lepešinská, ten podvodník Lysenko. A voni na to za dva roky přišli, takže už zas potom mohl přednášet. Takže i na tý klinice psychiatrický byla celá řada velice zajímavých osobností. Ty psychiatři mají takovou, když jsou dobrý, tak voni nějak jsou strašně demokratický, protože my víme, že vás dělí vod toho, že se ocitnete na té druhé straně, jenom taková tenká šlupka. My jim říkáme přeběhlíci, těm, co se dostali teda, zmařili to vzdělání a dostali se mezi ty pacienty. Takže všichni ty asáci nás brali jako partnery, což medik je prostě všude peskován, to je taková ta poslední sorta. A tak jsme tam začali chodit a chodil jsem tam do půlky pátýho ročníku. A tam si nás zavolal pan docent Dobiáš, kterej nás měl na starosti a povídá: "Kluci, tady už nic nenahledáte, jděte do Bohnic za Hanzlíčkem." Hanzlíček byl naprostej rapl, pan profesor Hanzlíček byl cvok na entou, protože on měl, tenkrát se to jmenovalo výzkumný ústav psychiatrický a tam on skutečně nechával kvést stokvěty. Já jsem byl potom, dávno potom jsem byl v /nesrozumitelné/ Hospital v Londýně, kde tak jako vedle sebe seděli všichni ty zastánci naprosto protichůdnejch směrů a tak jako u oběda tak hezky ševelili a pak zase zalezli do těch doupat a psali ty štvavý články, ty nesmysly, co můj učený kolega vydává za pravdu, jo a takhle. A u toho Hanzlíčka to bylo všecko, takže tam byla naprosto elitní společnost. To nebyla celá jeho cvokařina, jeho největší cvokařina byla, von začal vlastně s chlorpromazinem. A tam začíná prakticky moderní psychiatrie, protože do tý doby nebylo nic. A von si na ten pavilon natahal všecky nejagresivnější pacienty z celejch Bohnic a řekl, že do čtvrt roku z toho pavilonu udělá pavilon otevřený, což udělal. On je naládoval teda příšernejma dávkama, ale jak se ukazuje dneska, není to zrovna ta nejšťastnější cesta, ale mělo to fantastickej efekt. A to, když vidíte, tak to je medicína, která měla okamžitý úspěch.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů Vlasty Buriana je Nezlobte dědečka. To je film, ve kterém Vlasta Burian je nějakým řízením osudu zavřen taky v psychiatrické léčebně, lépe řečeno v blázinci. Ale nevím, jestli je to ten pravý důvod, proč si dneska doktor Radkin Honzák mezi klasiky českého humoru vybral právě Vlastu Buriana.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Já ho mám rád, protože on měl tu komiku v sobě, to byl komik vod Boha, kterej nemusel vůbec nic. Von byl úplně jinej komik než celá spousta, třeba než Voskovec s Werichem nebo Oldřich Nový. To jsou takový ty hvězdy tý první republiky. Ale byl to takovej ten kašpar, skutečně ten klaun, kterej to v sobě měl a kterýmu strašně ublížili. To nebylo pěkný. To je tak vo charakteru českýho národa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si ho teď dáme v té veselejší podobě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já myslím, že na rozdíl od jiných oblastí medicíny je psychiatrie zvláštní v tom, že jestliže se dostane takový pacient do ordinace lékaře jako třeba mého dnešního hosta, psychiatria, doktora Radkina Honzáka, tak nemusí být jaksi na první pohled zřejmé, že je nemocný. U toho psychicky nemocného člověka, ten může být svým způsobem úplně normální, ale jenom jedna malinká, ten kousíček té psýchy je zasažen. V tomhle tom je to asi docela dobrodružství, viďte.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ale já si nemyslím, že jste tak úplně přesně to postihnul, protože vona je otázka, co je to nemoc, že jo. Já, když se bavím s medikama, tak říkám, kdo z vás už viděl nemoc a teď voni troubové zvednou ty ruce. Říkám, tak jak vypadala. A zjistíme, že nemoc tedy neviděli, viděli nemocnýho člověka. A lékař se kouká na nemoc úplně jinak než pacient. Doktor tam hledá ty známky, který ho povedou k diagnóze a k léčbě a pacient ji posuzuje podle obtíží, který mu přináší, a tak se může stát, že i vážnou nemoc přehlédne, nepřináší-li mu větších obtíží. A ta duševní nemoc je zajímavá v tom, že tam ten člověk naráží sociálně. Psychicky nemocnej člověk žije trochu odlišnej život než tedy ta ideální norma nebo ta širší norma, a tím pádem daleko dřív narazí. Ale může to taky docela dobře schovávat a může to být považováno za něco úplně jinýho, protože deprese velice často není diagnostikována proto, že všichni řeknou, ty seš línej, stačí trochu vůle, seber se a jdi cvičit a vono to bude zase dobrý a to přejde. Deprese není depka, jo, deprese je rozvrat řídících systémů, kterej postihuje imunitu a postihuje endokrinní systém a postihuje to nervový řízení, ty regulace. Nicméně je to všecko obtížný. A v 70.letech byl v Americe nějakej psycholog, kterej se jmenoval Rosenhand a ten řekl, že psychiatrie, tenkrát letěla taková ta antipsychiatrická vlna, že psychiatrie je úplně na kočku a že ani nepoznáme duševně nemocnýho vod duševně zdravýho. A aby tohle dokázal, tak sebral ještě dalších 6 statečných, takže jich bylo 7 a vypravili se do 7 různých blázinců vod statement low hospital, což je taková ta nižší sorta, až po soukromé kliniky, kde všeho všudy ohlásili, že měli, tenkrát se tomu říkalo záslech, něco jako halucinaci, ale nevěděli, byla to, nebyla to. Všech 7 bylo přijato, všech 7 dostalo diagnózu schizofrenie, akorát v tom sanatoriu jim dali maniodepresivitu a všech 7 bylo usilovně léčeno a posléze propuštěno s tím, že jsou si vědomi, že mají duševní chorobu a že tedy se budou léčit dál. No a když to otiskl v nóbl časopise, tak to byl strašně skandál. Psychiatři se strašně naprdli a von řekl, že tedy klidně jim to dokáže znova, že tedy v týdnu od do pošle do dalších 10 blázinců 10 takovýchhle simulantů a v tom týdnu tedy bylo spousta nepřijatých, ale ani jeden z těch simulantů. Takže je to ta sociální slupka. Vy můžete mít těžce nemocnýho člověka, kterej je, dejme tomu, geniální v nějakým oboru a když budou kolem něj lidi tolerantní a slušný, tak von může nádherně žít svůj život.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím příběhem toho amerického doktora před písničkou mi pan doktor Radkin Honzák, samozřejmě nejenom mně určitě, Přelet přes kukaččí hnízdo a slavného McMurphyho. Dá se poznat, respektive takhle vy, když vám přijde do ordinace, poznáte simulanta?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tak některý vo mně říkají, že jsem paranoik naruby. Já lidem věřím, já nejsem podezíravej. A nevím, proč by měl někdo zrovna simulovat. Ale je, dejme tomu, taková jednotka, který se říká Münchhausenův syndrom, baron von Münchhausen, to byl baron Prášil, proslavenej bájivou lhavostí. A je to asi 3 roky, co konečně toho chlapa zavřeli, kterej voběhl, já nevím kolik milionů dluhů, má u pojišťoven, protože předstíral nemoci. Jo, ty münchhauseni mají jedinou zálibu, jedinej cíl získat statut nemocnýho a ty vás vošidějí, i když jste profík, jo, protože voni to mají naštudovaný líp jak doktor k atestaci. A když to nefunguje samo, jenom na to povídání, tak voni tu nemoc, voni si nejrůznější poruchy vyrobějí. Mezi nima teda třetina zdravotníků, což je zajímavá koincidence. Ale simulant za něčím jede, simulant má nějakej cíl, chce se vyhnout kriminálu, vyhnout válce a tyhle ty ne. Ty mají jedinou potřebu - bejt nemocný a vopatrovaný a vohejčkávaný. A ten napálí tedy i zkušenýho. V tý ambulanci máte na toho člověka limitovanej čas a von se může stylizovat. Čili, klidně vás třikrát, čtyřikrát tahá za nos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej člověk ví ale, že mu nic není na rozdíl od hypochondra, kterej si myslí, že mu něco je?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Myslíte ten münchhausen?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ten ví, že mu nic není. Není to ani narkoman. Dokonce, když dostávají někde opium a přijde se na to, tak voni vodejdou a nemají nic dát. Já se pamatuju na nějakou holku, to byla doktorka mladá, 35 tak jí bylo. Ta u nás ležela na tý nefrologii, když jsem byl u tý dialýzy a pořád měla nějakej nález v moči, takovej podivnej. No a pak se přišli na to, co teda vlastně jí je. Na těch nefrologiích je takový asociální zařízení zvaný Močkárna a to mezi těma toaletama je taková police a tam v tý polici se strkají džbánečky, kde sbíráte moč 24 hodin. No a vona to tak jak pražskej výběr slejvala dohromady a vždycky si přicmrndla z nějaký tý zkalený moči. No a dojela na takovou drobnou chybu, že si tam cvrnkla trošku pánský moči a voni udělali sedimentaci, tam se našly spermie, že jo. Ale jako tyhle ty skutečně jsou těžko odhalitelný a bohužel velmi často na ty manipulace umírají, protože to přeženou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Radkin Honzák, psychiatr, je nejenom aktivní, co se týče jaksi léčby pacientů, ale je taky publicistou, dneska už jste bývalým šéfredaktorem Praktického lékaře, jestli se nepletu.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Hm, to je už dávno, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale píšete pořád.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Píšu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás nejvíc teď baví v oblasti vaší práce?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
A mě baví všecko. Já jsem měl to štěstí jednak, že jsem šel touhle tou cestou, která byla lemovaná nejrůznější problematikou. Já jsem začal teda s tou gastroenterologií, kde máte toho psychosomatickýho dost. Pak jsem strašně nechtěl a přešel jsem k tý ledvině, kde mě to tedy velice chytlo a dotáhli jsme to až do toho, že jsme založili první svépomocnou skupinu ještě v dobách reálného socialismu, která nespadala pod žádnou tu centrální organizaci s těma pacientama a s jejich rodinama. Motal jsem se kolem transplantací, kolem toho jsem do dneška, dělám posuzování živých dárců, protože ne vždycky je to tak úplně altruistický čin plně svobodnýho člověka. Asi před měsícem jsem vyhodil jednoho, ten nevím, kde to sebral, ten přišel, že by nám dal ledvinu výměnou za byt 2+1 na Vinohradech a doživotní invalidní důchod. Nevím, kde k tý informaci přišel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To měl hezky vymyšlený.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Hezky to měl spočtený. A nevím proč na Vinohradech, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S výhledem na Pražský hrad ještě.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
A vrátil jsem se do toho blázince, kde jsem teď na oddělení, kde máme lidi s takovou tou lítající emotivitou, depresí domanií, dřív se tomu říkalo maniodepresivita, dnes se tomu říká bipolární porucha. 5 let jsem dělal v protimanželský poradně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon. Co je to protimanželská?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Jsou tři poradny: protialkoholní, protidětská, protimanželská. Ve všech jsem dělal, jo. Takže já a ještě navíc kromě toho, že mám štěstí na témata, já mám štěstí na slušný lidi kolem sebe. To je neuvěřitelný jak jako spousta lidí skutečně ne, že by jen tak skuhrali, skutečně má smůlu. Ale já jsem jako s výjimkou pana doktora, docenta Ratha staršího, jsem celkem na nikoho tak jako zákeřnýho nenarazil. A všude na těch pracovištích teda je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, vy jste šťastnej člověk. Máte práci, která vás baví, máte kolem sebe lidi, kteří vás baví a kteří vám dělají radost. A já vám jenom přeju, ať vám to hodně dlouho vydrží. Pan doktor Radkin Honzák byl dnes hostem Tandemu. Díky a na shledanou.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Děkuju mockrát. Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Už 35 let žiji v poměrně vyrovnaném manželství, přesto se stává, že mě má manželka dovede zaskočit a překvapit lehce hysterickým hlasitým smíchem, který se ozve od počítače nebo zpoza knížky, kterou právě čte. Stalo se to už několikrát. Tak jsem se tomu podíval na zoubek. Do tohoto euforického stavu jí dostává vždycky duchaplný, zábavný a bystrý psychiatr, osobnost, která v české psychiatrii a neurologii něco znamená. Je veřejně známý, vyučuje a publikuje a teď hlavně přijal pozvání dneska do Tandemu. Vítám tedy psychiatra, doktora Radkina Honzáka. Dobrý den.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, váš smysl pro humor je pověstný. Tak mě zajímá, jestli ho pěstujete nějakým zvláštním způsobem nebo prostě máte to v genech?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Asi v těch genech. Já nevím, já to nepěstuju. Já si myslím, že humor tak přichází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty geny, na ty se za chviličku podíváme. Vydáme se totiž k vašim začátkům, ale až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak když to řekl pan doktor Radkin Honzák o těch genech, tak se na to koukneme. Kde jste vzal počátek? Kde jste se narodil, do jaké rodiny? A zajímá mě samozřejmě původ vašeho zajímavého křestního jména.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tam asi začíná ten humor, protože ze začátku to žádná sranda nebyla. Já můžu říct hrdě, že jsem dítě lásky a křestní jméno tedy naši vylovili ve Šrámkovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak. Já jsem si myslel.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Kterýho milovali. Akorát já jsem s D a dali mi to jako křestní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tamten byl s T.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ten byl s T. No a jako to jméno je vynikající tak vod 17 let. Jo, vod 16, 17 už s tím trumfujete, ale v tý škole je to, člověk trčí, je nápadnej. Kde to vzali, to je ruský, to je jugoslávský, k tabuli půjde ten s tím blbým jménem. Takže tomu se taky musíte naučit čelit, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, jasně. Tak vzpomínejte na vaše dětství aspoň trošičku.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Tak já si myslím, že kus toho potěšení ze života mám od táty, protože táta byl fantastickej kovboj. Začneme tím jménem, že jo. U nás se slejzala nějaká, já jsem předválečný dítě ještě, se slejzala nějaká vodbojová skupina a když mi bylo asi 20, tak mi řekli, že mě vozili na letákách. Tak já jsem čůral do odboje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako plíny jste měl odbojový letáky.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Odbojový letáky. A pak nás nějak vyhnali z Prahy, nevím proč, v tom 45.roce nakonec. A táta si propachtoval lékárnu na Dobříši, kde, když zařvalo české rádio, že tedy se něco děje, tak vyvěsil všechny spojenecký prápory a tam tudy přes tu Dobříš ustupovala ta SS, co byla usazená ve Štěchovicích. Směrem na západ prchali. Tak nám frkli do voken dva pancrfausty. A to bylo docela hezký. Ty střepinky my jsme vyklepávali z koberců, ty koberce zbyly, jinak z toho bytu moc nezbylo, a vyklepávali jsme je ještě tak za dva roky. A jak voni dělali ten vodboj, tak tatínek se dal ke komunistům a když ho namíchli, tak v třiapadesátým vod nich vystoupil. Takže já jsem měl humornejch zážitků celý dětství, bylo to docela zajímavý. A já jsem za to vděčnej, protože to bylo dobrý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, pan doktor Radkin Honzák je psychiatr a já jsem si přečetl někde vaše takové stručné vyjádření, které bych vás poprosil, abyste trošičku /nesrozumitelné/, že psychiatrie dneska a dřív je trošičku něco jiného, že ten obraz psychiatrických diagnóz se tak trošičku jako nivelizuje a oplošťuje. Jak jste tohle to myslel?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ne, přesně takhle to není. Je to zhruba tak, že takový ty velký psychiatrie, to znamená psychózy a těžké deprese, kterým jsme říkali melancholie, když jsem začínal, tak těch je pořád stejně. A pak je celá taková ta psychiatrická nemocnost, která je z části podmíněná tím, že ten člověk je slabší a z části podmíněná tím tlakem zvenčí. Čili, von se dostane do úzkosti, nespí a tak. Jako slavná diagnóza byla hysterie. Za mýho dětství, jako my jsme měli velký hysterický záchvat, ve třech oborech byl a zkoušel se diferenciální diagnostika v interně, v neurologii a psychiatrii. No a úsek 40 let hysterického záchvatu jde vidět, protože tyhle ty bouřlivý obrazy, který byly z části daný tím, že ten člověk měl slabší náturu, abych to řekl česky, a byl pod tlakem toho diskomfortu, tak ty se projevovaly tak jako bouřlivě. A teď je to taková placatice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čím to je?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
To je po celým světě. Já už jsem to někde říkal, ale tak to můžu zopakovat. My máme takovou disciplínu nebo podobor, kterej se jmenuje transkulturální psychiatrie a transkulturální psychiatrii vždycky dělali ty starší páni, který už se nasytili doma a jeli se podívat do světa, jak se blázní jinde. A to bláznění jinde, to bylo velice pestrý. Eskymáci měli windigo. Windigo byl kostroun z ledu, kterej byl kanibal. Když někdo někoho kousl, tak se z něj stal kanibal taky. Amok, to je slovo, který do dneška běhá, že jo. To bylo takový to šílenství, kdy von běžel po ulici a mordoval, koho potkal. Pak bylo coro, to byla krutá choroba. To byla taková pánská hysterie, že se penis scvrkává, svrkává, až se zanoří do dutiny břišní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla tedy představa, to nebyl jaksi fakt.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
To byl strach. Fakt, no tak u někoho možná jo, já to nezkoumal. A hexe, to byli tu uřknutý od těch čarodějnic. To bylo velice živý, takový dramatický projevy. A tohle všechno po celým světě, to není jenom u nás, po celým světě se to skutečně oploštilo do takových nemastných, neslaných depresí, který jsou napůl deprese, napůl otrávenost a trošku úzkosti v tom. A druhá věc jsou takzvaný somatizace, to znamená, toho člověka něco bolí, ale ten doktor tam nic nenajde v tom objektivním nálezu. Taková klasika je low back pain, neboli bolest dolních zad. My, když jsme byli malý, tak se tomu říkalo nepravej ischias. A je to vlastně, že vy si naložíte na hřbet příliš mnoho tý sociální zátěže a k tomu se postavíte skutečně tak, jak kdybyste nes na zádech pytel pětadvacetikilovej a zapnete ty svaly a voni po třech, čtyřech dnech začnou bolet. Ale teď, protože se na tohle celá ta medicína, pořád bere člověka jako rozumnej stroj, jak nám to doporučil Decart, tak se tam hledá ta porucha toho rozumnýho stroje v těch zádech. Tam se nic nenajde, to je tady, v palici. A jsou to nejrůznější bolesti a nejrůznější funkční potíže a trávicí, že jo, protože ten trávicí systém je takovej velice vnímavej na jakejkoliv stres a únavy nevysvětlitelný a tyhle ty věci. Ale ta nádhera toho dramatickýho psychiatrickýho dění to už není, to už je pasé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, už to není tak jako u Vančury, ty vášně už nejsou tak krvavé.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psychiatr, doktor Radkin Honzák je dnes hostem Tandemu. Tak v jeho curicullu vitae jsme se vlastně dostali málo dopředu, takže zkuste zavzpomínat, co bylo tím hybným momentem, že jste se rozhodl studovat medicínu a potom tedy najmě tedy psychiatrii?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Já jsem se asi celý dětství pohyboval v tom mezi těmi zdravotníky a mezi doktorama. Táta byl lékárník a měli jsme spoustu známejch, a tak to mi vyplynulo více méně automaticky, neuvažoval jsem o ničem jiným. Ale na tu medicínu jsem šel s takovou představou, že budu, tenkrát se říkalo obvodní, ne praktickej lékař, že budu obvodní lékař na Šumavě. Nevím, proč zrovna na Šumavě, ale tak jsem si to tak vysnil. No a já mám díky vrozený vadě jednak ty geny pro tu srandu a jednak vobě ruce levý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ta Šumava nebylo to pravý teda.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ne. Ani nic prostě z takových oborů, kde se těma rukama musí. Takže já se musím živit hubou. A nějak ve čtvrtým ročníku jsme s kamarádem, my jsme do tý doby fiškusovali různě, na fyziolce a na experimentálce a takhle. A ve čtvrtým už začala ta klinika, tak jsme se šli podívat na psychiatrii. A mně se na tý psychiatrii daleko víc zalíbily nebo přitáhly mě víc ty osobnosti, který tam byly, než ten obor s tou kuriózní náplní sám, protože Vondráček byl, to byla nesmírná osobnost. Já jsem ještě chytil tu fakultu, kde přežívaly ty osobnosti skutečně, protože pan profesor Sekla třeba, kterej nás učil biologii, ten si trošku pozdržel přednášky, protože řekl ex katedra, že biologii dělíme na normální a sovětskou. A představiteli té sovětské biologie, že je odvážný železničář Mičurin a senilní bába Lepešinská, ten podvodník Lysenko. A voni na to za dva roky přišli, takže už zas potom mohl přednášet. Takže i na tý klinice psychiatrický byla celá řada velice zajímavých osobností. Ty psychiatři mají takovou, když jsou dobrý, tak voni nějak jsou strašně demokratický, protože my víme, že vás dělí vod toho, že se ocitnete na té druhé straně, jenom taková tenká šlupka. My jim říkáme přeběhlíci, těm, co se dostali teda, zmařili to vzdělání a dostali se mezi ty pacienty. Takže všichni ty asáci nás brali jako partnery, což medik je prostě všude peskován, to je taková ta poslední sorta. A tak jsme tam začali chodit a chodil jsem tam do půlky pátýho ročníku. A tam si nás zavolal pan docent Dobiáš, kterej nás měl na starosti a povídá: "Kluci, tady už nic nenahledáte, jděte do Bohnic za Hanzlíčkem." Hanzlíček byl naprostej rapl, pan profesor Hanzlíček byl cvok na entou, protože on měl, tenkrát se to jmenovalo výzkumný ústav psychiatrický a tam on skutečně nechával kvést stokvěty. Já jsem byl potom, dávno potom jsem byl v /nesrozumitelné/ Hospital v Londýně, kde tak jako vedle sebe seděli všichni ty zastánci naprosto protichůdnejch směrů a tak jako u oběda tak hezky ševelili a pak zase zalezli do těch doupat a psali ty štvavý články, ty nesmysly, co můj učený kolega vydává za pravdu, jo a takhle. A u toho Hanzlíčka to bylo všecko, takže tam byla naprosto elitní společnost. To nebyla celá jeho cvokařina, jeho největší cvokařina byla, von začal vlastně s chlorpromazinem. A tam začíná prakticky moderní psychiatrie, protože do tý doby nebylo nic. A von si na ten pavilon natahal všecky nejagresivnější pacienty z celejch Bohnic a řekl, že do čtvrt roku z toho pavilonu udělá pavilon otevřený, což udělal. On je naládoval teda příšernejma dávkama, ale jak se ukazuje dneska, není to zrovna ta nejšťastnější cesta, ale mělo to fantastickej efekt. A to, když vidíte, tak to je medicína, která měla okamžitý úspěch.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů Vlasty Buriana je Nezlobte dědečka. To je film, ve kterém Vlasta Burian je nějakým řízením osudu zavřen taky v psychiatrické léčebně, lépe řečeno v blázinci. Ale nevím, jestli je to ten pravý důvod, proč si dneska doktor Radkin Honzák mezi klasiky českého humoru vybral právě Vlastu Buriana.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Já ho mám rád, protože on měl tu komiku v sobě, to byl komik vod Boha, kterej nemusel vůbec nic. Von byl úplně jinej komik než celá spousta, třeba než Voskovec s Werichem nebo Oldřich Nový. To jsou takový ty hvězdy tý první republiky. Ale byl to takovej ten kašpar, skutečně ten klaun, kterej to v sobě měl a kterýmu strašně ublížili. To nebylo pěkný. To je tak vo charakteru českýho národa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si ho teď dáme v té veselejší podobě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já myslím, že na rozdíl od jiných oblastí medicíny je psychiatrie zvláštní v tom, že jestliže se dostane takový pacient do ordinace lékaře jako třeba mého dnešního hosta, psychiatria, doktora Radkina Honzáka, tak nemusí být jaksi na první pohled zřejmé, že je nemocný. U toho psychicky nemocného člověka, ten může být svým způsobem úplně normální, ale jenom jedna malinká, ten kousíček té psýchy je zasažen. V tomhle tom je to asi docela dobrodružství, viďte.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ale já si nemyslím, že jste tak úplně přesně to postihnul, protože vona je otázka, co je to nemoc, že jo. Já, když se bavím s medikama, tak říkám, kdo z vás už viděl nemoc a teď voni troubové zvednou ty ruce. Říkám, tak jak vypadala. A zjistíme, že nemoc tedy neviděli, viděli nemocnýho člověka. A lékař se kouká na nemoc úplně jinak než pacient. Doktor tam hledá ty známky, který ho povedou k diagnóze a k léčbě a pacient ji posuzuje podle obtíží, který mu přináší, a tak se může stát, že i vážnou nemoc přehlédne, nepřináší-li mu větších obtíží. A ta duševní nemoc je zajímavá v tom, že tam ten člověk naráží sociálně. Psychicky nemocnej člověk žije trochu odlišnej život než tedy ta ideální norma nebo ta širší norma, a tím pádem daleko dřív narazí. Ale může to taky docela dobře schovávat a může to být považováno za něco úplně jinýho, protože deprese velice často není diagnostikována proto, že všichni řeknou, ty seš línej, stačí trochu vůle, seber se a jdi cvičit a vono to bude zase dobrý a to přejde. Deprese není depka, jo, deprese je rozvrat řídících systémů, kterej postihuje imunitu a postihuje endokrinní systém a postihuje to nervový řízení, ty regulace. Nicméně je to všecko obtížný. A v 70.letech byl v Americe nějakej psycholog, kterej se jmenoval Rosenhand a ten řekl, že psychiatrie, tenkrát letěla taková ta antipsychiatrická vlna, že psychiatrie je úplně na kočku a že ani nepoznáme duševně nemocnýho vod duševně zdravýho. A aby tohle dokázal, tak sebral ještě dalších 6 statečných, takže jich bylo 7 a vypravili se do 7 různých blázinců vod statement low hospital, což je taková ta nižší sorta, až po soukromé kliniky, kde všeho všudy ohlásili, že měli, tenkrát se tomu říkalo záslech, něco jako halucinaci, ale nevěděli, byla to, nebyla to. Všech 7 bylo přijato, všech 7 dostalo diagnózu schizofrenie, akorát v tom sanatoriu jim dali maniodepresivitu a všech 7 bylo usilovně léčeno a posléze propuštěno s tím, že jsou si vědomi, že mají duševní chorobu a že tedy se budou léčit dál. No a když to otiskl v nóbl časopise, tak to byl strašně skandál. Psychiatři se strašně naprdli a von řekl, že tedy klidně jim to dokáže znova, že tedy v týdnu od do pošle do dalších 10 blázinců 10 takovýchhle simulantů a v tom týdnu tedy bylo spousta nepřijatých, ale ani jeden z těch simulantů. Takže je to ta sociální slupka. Vy můžete mít těžce nemocnýho člověka, kterej je, dejme tomu, geniální v nějakým oboru a když budou kolem něj lidi tolerantní a slušný, tak von může nádherně žít svůj život.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím příběhem toho amerického doktora před písničkou mi pan doktor Radkin Honzák, samozřejmě nejenom mně určitě, Přelet přes kukaččí hnízdo a slavného McMurphyho. Dá se poznat, respektive takhle vy, když vám přijde do ordinace, poznáte simulanta?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
No, tak některý vo mně říkají, že jsem paranoik naruby. Já lidem věřím, já nejsem podezíravej. A nevím, proč by měl někdo zrovna simulovat. Ale je, dejme tomu, taková jednotka, který se říká Münchhausenův syndrom, baron von Münchhausen, to byl baron Prášil, proslavenej bájivou lhavostí. A je to asi 3 roky, co konečně toho chlapa zavřeli, kterej voběhl, já nevím kolik milionů dluhů, má u pojišťoven, protože předstíral nemoci. Jo, ty münchhauseni mají jedinou zálibu, jedinej cíl získat statut nemocnýho a ty vás vošidějí, i když jste profík, jo, protože voni to mají naštudovaný líp jak doktor k atestaci. A když to nefunguje samo, jenom na to povídání, tak voni tu nemoc, voni si nejrůznější poruchy vyrobějí. Mezi nima teda třetina zdravotníků, což je zajímavá koincidence. Ale simulant za něčím jede, simulant má nějakej cíl, chce se vyhnout kriminálu, vyhnout válce a tyhle ty ne. Ty mají jedinou potřebu - bejt nemocný a vopatrovaný a vohejčkávaný. A ten napálí tedy i zkušenýho. V tý ambulanci máte na toho člověka limitovanej čas a von se může stylizovat. Čili, klidně vás třikrát, čtyřikrát tahá za nos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej člověk ví ale, že mu nic není na rozdíl od hypochondra, kterej si myslí, že mu něco je?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Myslíte ten münchhausen?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ten ví, že mu nic není. Není to ani narkoman. Dokonce, když dostávají někde opium a přijde se na to, tak voni vodejdou a nemají nic dát. Já se pamatuju na nějakou holku, to byla doktorka mladá, 35 tak jí bylo. Ta u nás ležela na tý nefrologii, když jsem byl u tý dialýzy a pořád měla nějakej nález v moči, takovej podivnej. No a pak se přišli na to, co teda vlastně jí je. Na těch nefrologiích je takový asociální zařízení zvaný Močkárna a to mezi těma toaletama je taková police a tam v tý polici se strkají džbánečky, kde sbíráte moč 24 hodin. No a vona to tak jak pražskej výběr slejvala dohromady a vždycky si přicmrndla z nějaký tý zkalený moči. No a dojela na takovou drobnou chybu, že si tam cvrnkla trošku pánský moči a voni udělali sedimentaci, tam se našly spermie, že jo. Ale jako tyhle ty skutečně jsou těžko odhalitelný a bohužel velmi často na ty manipulace umírají, protože to přeženou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pan doktor Radkin Honzák, psychiatr, je nejenom aktivní, co se týče jaksi léčby pacientů, ale je taky publicistou, dneska už jste bývalým šéfredaktorem Praktického lékaře, jestli se nepletu.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Hm, to je už dávno, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale píšete pořád.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Píšu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás nejvíc teď baví v oblasti vaší práce?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
A mě baví všecko. Já jsem měl to štěstí jednak, že jsem šel touhle tou cestou, která byla lemovaná nejrůznější problematikou. Já jsem začal teda s tou gastroenterologií, kde máte toho psychosomatickýho dost. Pak jsem strašně nechtěl a přešel jsem k tý ledvině, kde mě to tedy velice chytlo a dotáhli jsme to až do toho, že jsme založili první svépomocnou skupinu ještě v dobách reálného socialismu, která nespadala pod žádnou tu centrální organizaci s těma pacientama a s jejich rodinama. Motal jsem se kolem transplantací, kolem toho jsem do dneška, dělám posuzování živých dárců, protože ne vždycky je to tak úplně altruistický čin plně svobodnýho člověka. Asi před měsícem jsem vyhodil jednoho, ten nevím, kde to sebral, ten přišel, že by nám dal ledvinu výměnou za byt 2+1 na Vinohradech a doživotní invalidní důchod. Nevím, kde k tý informaci přišel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To měl hezky vymyšlený.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Hezky to měl spočtený. A nevím proč na Vinohradech, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S výhledem na Pražský hrad ještě.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
A vrátil jsem se do toho blázince, kde jsem teď na oddělení, kde máme lidi s takovou tou lítající emotivitou, depresí domanií, dřív se tomu říkalo maniodepresivita, dnes se tomu říká bipolární porucha. 5 let jsem dělal v protimanželský poradně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon. Co je to protimanželská?
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Jsou tři poradny: protialkoholní, protidětská, protimanželská. Ve všech jsem dělal, jo. Takže já a ještě navíc kromě toho, že mám štěstí na témata, já mám štěstí na slušný lidi kolem sebe. To je neuvěřitelný jak jako spousta lidí skutečně ne, že by jen tak skuhrali, skutečně má smůlu. Ale já jsem jako s výjimkou pana doktora, docenta Ratha staršího, jsem celkem na nikoho tak jako zákeřnýho nenarazil. A všude na těch pracovištích teda je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane doktore, vy jste šťastnej člověk. Máte práci, která vás baví, máte kolem sebe lidi, kteří vás baví a kteří vám dělají radost. A já vám jenom přeju, ať vám to hodně dlouho vydrží. Pan doktor Radkin Honzák byl dnes hostem Tandemu. Díky a na shledanou.
MUDr. Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Děkuju mockrát. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 9. července 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
