Na kole z Mnichova do Athén kamarádi Tomáš a Petr ujeli za 28 dní 2 574 kilometrů, dobrých lidí potkali nesčetně
Přes Alpy, rozpálený Apeninský a Balkánský poloostrov, až do řecké metropole Athén cestovali na svých bicyklech Tomáš Klubal a Petr Karaivanov. Bývalí spolužáci ze základní školy Václava Havla v Poděbradech podnikli letos v létě další ze svých cyklocest po Evropě. Vysokoškoláci bydlištěm v Poděbradech a Kolíně si přivezli mnoho zážitků, především ze setkávání s lidmi, u kterých měli možnost přespat.
Petr o téměř měsíčním putování Evropou napsal: „Cestování po vlastní ose a vlastními silami, plánovanému jen do takové míry, aby stále zbyl prostor pro náhody a okamžité přizpůsobení se chtěným i nechtěným změnám, které jsou pro nás cestovatelským kořením, oba holdujeme. Jednu společnou cestu z léta předchozího roku za sebou již máme – 740 km z Vyššího Brodu do Rijeky – a tak víme, že jsme v takovém složení schopni na cestě bez problémů vycházet. Neznamená to, že k občasným neshodám či vzájemným nepochopením nedochází, ale vždy se dokážeme v klidu a s rozmyslem dohodnout a nevadí nám dělat kompromisy nebo uznat pravdu druhého.
Výhodou snad také je, že s cestováním máme podobné zkušenosti, ale s uznáním přiznávám, že v dovednostech, jako je hledání nocležišť, jedna z nejzábavnějších činností naší cesty, a hospod, jsem zodpovědnost často předával Tomášovi, protože prokázal dobrou intuici v oslovování dobrých lidí, kteří nám svojí pohostinností zařídili vzpomínku navždy. Tomáš, jak ukáže příběh den po dni, se většinu dní postaral o rozmanitá místa na spaní, s nimiž se téměř vždy pojil nějaký příběh a setkání s místními.
Mně byla vlastní orientace v mapě a prostoru, tu si Tomáš během cesty také velmi dobře osvojil. Průjezdy velkými městy jsem si bral na starost, baví mě totiž používat v nich mapu co nejméně a trénovat orientační smysl ve snaze dostat se do centra a z centra. Jinak jsme se ve velkých městech nezdržovali. Vedeme-li obtěžkaná kola pěšky, není to pohodlné. Neustálé sjíždění a najíždění na obrubníky, schody, vyhýbání se davům turistů a nemožnost navštívit společně nějakou pamětihodnost, neboť je třeba střežit kola, je otravné…“
O plánech na příští léto už mají Tomáš a Petr jasno. Do Mnichova vlakem a odtud přes Lichtenštejnsko a Švýcarsko do francouzského Lyonu. Zážitků bude jistě opět nesčetně. A o těch letošních si můžete přečíst v cestovním deníku z pera Petra Karaivanova.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
