Dělení hudby na různé žánry mi bylo vždycky fuk, tvrdí zpěvák Dan Bárta. Hlavně chci být autentický a svůj

„Velice brzy mě opustil nešvar mnohých kritiků rozřazovat hudbu do různých stylů a žánrů,“ vysvětluje Dan Bárta. Podle něj totiž může být klíč jen například v instrumentaci nebo výrazu. „Třeba některé takzvané rockové písničky jsou tak harmonicky zajímavé, že kdyby se zahrály na kontrabas a piano, tak se dají uhrát v tom, čemu se říká jazz. Takže mně tohle bylo vždycky fuk, chtěl jsem být hlavně svůj, ryzí nebo autentický,“ dodává.

Dan Bárta a Pavel Vítek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Přestože tvorba Dana Bárty zaznamenala za desetiletí jeho hudební kariéry určitý vývoj, jsou mu sympatičtí kolegové, kteří se striktně drží svého koridoru. Jako třeba rocker Petr Janda se svým Olympicem. „Mně se líbí, když se někdo vydá autenticky po své úzkokolejce. Navíc písničky Olympicu jdou zahrát se španělskou kytarou i s piánem. A pořád to zůstane písničkou. Takže kdyby k tomu přišel nějaký nadějný saxofonista, tak z toho udělá jazz, jen to švihne,“ zamýšlí se Dan Bárta.

Sám zazářil mimo jiné v muzikálu Jesus Christ Superstar. „Moje výhoda jako rockera spočívala v tom, že Jesus Christ Superstar je bigbeatový kus postavený na elektrických kytarách. Tu hudbu jsem znal, poslouchal jsem ji a byl jsem jejím fanouškem,“ prozrazuje zpěvák, který původně nastoupil do muzikálu jako třetí představitel Ježíše. „Moc mi to nešlo, ale řekl jsem si o roli Jidáše,“ vzpomíná. Toho pak shodou náhod zpíval i na premiéře. „Pepa Štágr spadl do portálu a zlomil si malíček,“ vybavuje si po letech Dan Bárta.

Do kterých exotických zemí zavedla Dana Bártu jeho vášeň pro vážky? Kdy vydá své další album? A k čemu všemu se mu hodí jeho původní profese rentgenologického laboranta? Nejen to se dozvíte při poslechu celého pořadu.