Winternitzova vila je poslední stavbou architekta Loose. Můžete si ji prohlédnout i pronajmout

Winternitzova vila má typické znaky architektury Adolfa Loose, především nezvyklé uspořádání vnitřních prostor (tzv. Raumplan), promyšlený vestavěný nábytek či pečlivě vybrané obkladové materiály v interiéru. „Raumplan, to je princip práce s prostorem, který Adolf Loos objevil. Nestavěl tradičně po podlažích, ale po jednotlivých kubusech, které skládal na sebe,“ vysvětluje zakladatelka spolku Winternitzova vila Kristina Cysařová.

9 fotografií

Josef Winternitz s manželkou Jenny, dcerou Suzanou a synem Petrem, vilu obýval pouze do roku 1941, kdy byl donucen pod tlakem rasové perzekuce dům převést na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu. Od tohoto fondu koupila objekt Obec pražská, která nejprve vilu pronajala sochaři Wilhelmu Srb-Schlossbauerovi a později v ní zřídila mateřskou školu. Ta tu fungovala až do roku 1995.

Winternitzovi žili v Praze do roku 1943, kdy byli transportováni do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim. Zde hned po příjezdu zahynul v plynové komoře Josef Winternitz a jeho syn Petr. Jenny Winternitzová a její dcera Suzana se v Osvětimi za tvrdých podmínek dožily konce války.

Pracovna s dárky od lidí přeživších holokaust|foto:Karol Koštialová, Winternitzova vila

Do vily se už nepodívaly

Po osvobození se obě ženy vrátily zpět do Prahy, ale do své vily se už nikdy nedostaly. Jejich nárok na vrácení domu sice československý stát uznal a obnovil vlastnické právo pro JUDr. Josefa Winternitze, ale uvalil na dům dědickou a milionářskou daň, jejichž splacením bylo navrácení vily podmíněno. Vzhledem k tomu, že Jenny a Suzana neměly žádný majetek ani příjmy a nebyly schopné tyto podmínky splnit, nabídly československému státu darování vily na oplátku za zrušení exekucí a dalších pohledávek, které jim bojem o navrácení majetku vznikly.

Ani Jenny, ani Suzana se do vily už nikdy nepodívaly a ani o ní nikdy nemluvily. Sametové revoluce se dožila pouze Suzana, která o existenci domu pověděla příbuzným až krátce před svou smrtí v roce 1991. Vrácení vily do rukou svých dětí se nedožila. Potomci původních majitelů získali dům zpět v roce 1997 a rozhodli se mu vrátit podobu z třicátých let.

V tomto interiéru je zcela zřejmý Loosův Raumplan, tedy princip jeho práce s prostorem|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Vila jako duševní lázně

Od roku 2017 je vila otevřená pro veřejnost a je možné ji navštívit v rámci komentovaných prohlídek nebo bohatého kulturního programu, který zde probíhá. Také je možné se ve vile ubytovat, nebo si ji pronajmout na svatbu či k uspořádání soukromého večírku. Vilu si můžete prohlédnout individuálně, klidně v ní i posedět, číst si nebo se slunit na zahradě.

Winternitzova vila je i nadále v rukou potomků původních majitelů, kteří se stálou výstavní expozicí ve druhém patře i vzdělávací činností snaží o to, aby se nezapomnělo na pohnuté dějiny 20. století, jež se nesmazatelně zapsaly do historie rodiny i objektu. Vila dýchá životem, i když osudy rodiny byly pohnuté. „Genius loci je zde patrný. Kdo vilu navštíví, třeba v rámci kulturních akcí, říká, že jsou to takové duševní lázně,“ dodává Kristina Cysařová.

Vila je pro veřejnost otevřená od neděle do středy, vždy od 12 do 18 hodin. Výstavy se konají i v zahradě Winternitzovy vily, kam je vstup zdarma.