Soukromé muzeum železáren v Sobotíně představuje průmyslovou historii obce pod Jeseníky
Sobotín na Šumpersku v Olomouckém kraji je dnes malebnou horskou obcí zasvěcenou rekreaci a odpočinku. Ve druhé polovině 19. století ale tato vesnice patřila k nejvýznamnějším železárenským centrům tehdejší monarchie. Pozůstatky jsou tu stále patrné a připomíná je i soukromé muzeum železáren podnikatelské rodiny Kleinů, které provozují manželé Iveta a Jaroslav Marešovi.
Počátky železářské tradice v Sobotíně sahají až do středověku, kdy se v okolí těžila železná ruda a v obci byly hamry na její zpracování. Průmyslovou podobu dal této výrobě až hrabě Antonín Bedřich Mitrovský, který v roce 1833 koupil panství v Loučné nad Desnou a s ním i Sobotín. Dal na radu profesora z vídeňské polytechniky, železářského odborníka a báňského geologa Franze Laurenze Riepla, a začal původní podniky zpracovávající železo přebudovávat. Roku 1843 ho ale zradilo zdraví. Když zemřel, koupili panství na radu profesora Riepla bratři Kleinové.
Ti už v té době vlastnili rozsáhlé průmyslové impérium. Sobotínské železárny se staly během pár let jednou ze stěžejních základen, na které stál další rozvoj jejich průmyslové výroby. Byly zde nejen vysoké pece vyrábějící surové železo ale i slévárna litiny, válcovny, kovárny, strojírna a další provozy.
Část mostu jako exponát
Postupně ale vysychaly nejen zdroje rudy v okolí, ale také zdroje dřeva na výrobu dřevěného uhlí, které bylo pro zdejší výrobu nezbytné. Na přelomu 19. a 20. století tak postupně došlo k útlumu výroby. Produkce surového železa skončila v roce 1910, poslední provozy byly uzavřeny roku 1921. Přesto se zdejší výroba stala nedílným průvodcem průmyslové revoluce v nejširším okolí. A co všechno po působení Kleinů a jejich železáren je dodnes v Sobotíně k vidění? Kupodivu poměrně hodně.
Najdeme tady mnoho budov, které bývaly součástí železáren. Například těch, co stojí v areálu Diakonie či za ní, kde je dnes bytový dům a bývalo v něm ředitelství železáren. K provozům patřila i zdejší dřevovýroba a vlastně i nádraží, které vzniklo jako obslužná stanice k železárnám.
Pozoruhodným pozůstatkem je část mostu vyrobeného v roce 1910 ve zdejších železárnách, který více než sto let stával na hlavní silnici přes řeku Desnou mezi Petrovem a Rapotínem a který se do Sobotína vrátil teprve nedávno. A přehlédnout se nedá ani hotel Hutník, který stojí přímo u silnice I/11. Kdysi výstavní hotel je dnes bohužel v ne příliš dobrém stavu, nicméně zkřížená kladívka ve štítu stále ukazují, že se jedná o součást zdejší historie.
Hutnický klobouk i lahve od piva
Nedávno bylo v obci otevřeno malé muzeum, které připomíná komplexní historii železáren i s ukázkami výrobků v podobě kamen, kolejnic, štítků mostů, kotlů a dalších exponátů. Provozují ho manželé Marešovi v budově někdejší slévárny, které se v Sobotíně říkalo odjakživa Na turbíně, protože i zde poháněla stroje voda z řeky Merty. Dodnes se zde dochovalo stavidlo, které vodu nad turbínou regulovalo. Kuriozitou je také starý suchý záchod, který využívali dělníci z železáren a který se dochoval téměř v původním stavu.
Kromě výrobků je v muzeu k vidění i řada dokumentů, fotografií a pohlednic, které s někdejšími železárnami souvisí. K unikátům patří náhodou nalezený originální klobouk zdejších hutníků či láhve od piva z nedalekého třemešského pivovaru, které zde byly objeveny při stavebních pracích.
Muzeum je otevřeno po dohodě a také při některých slavnostech, kdy se zde můžete dokonce dočkat prohlídky s průvodci v dobových krojích. Mementem, že vše lidské je pomíjivé, je nedaleko muzea stojící mauzoleum rodiny Kleinů. Nachází se nad silnicí vedoucí do Rudoltic. Po částečné opravě už vypadá vcelku dobře, ale v minulosti bylo v havarijním stavu. I proto nakonec ostatky samotných Kleinů leží na místním hřbitově u kostela, kde je připomíná pamětní deska.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
