Osel je zvíře na chov nenáročné. A v žádném případě není hloupé

„My jsme původně chtěli koně, ještě jsme neměli dostavěný barák, tak jsme si pořídili oslíky. Jsou míň nároční na chov,“ říká Vladimír Bílek s tím, že s chovem koní do budoucna stále počítají. Ještě donedávna chovali párek oslů a odchovali dokonce i tři mláďata. Osel ale bohužel pošel a ve výběhu teď žije pouze oslice Pomina. Jméno si její majitelé zjednodušili ze složitějšího Pomokly, které si přivezla z Maďarska. Vladimír Bílek také potvrzuje, že osel není v žádném případě hloupé zvíře, jak je nám předkládáno v pohádkách. „Ta tvrdohlavost je jejich obrana. Když na ně půjdete ve zlém, tak se šprajcne, a nic s ním nehne,“ říká a dodává, že se osli dožívají i třiceti let.

Nejnáročnější je péče o kopyta oslů, které se musí stříhat nebo brousit|foto:Irena Šarounová,Český rozhlas

Ač není chov oslů náročný, každodenní péče je nutná. „Nejnáročnější je péče o kopyta. Musíte jim je stříhat nebo brousit,“ říká Vladimír Bílek a ukazuje škrabky a rašpli, které na to má připravené v košíku. Prozradil, že zpočátku jen koukal kovářovi pod ruce, ale dnes se už o kopyta stará sám. „Když je nějaký problém, tak se volá veterinář,“ dodává.

Krmení je, alespoň v případě Vladimíra Bílka, jednoduché. Má u domu travnatý výběh s kvalitní trávou a teče tudy i potok. „Potřebují přístřešek a minerály, takže tady mají liz,“ ukazuje chovatel. V zimě je práce samozřejmě víc. Je třeba připravit zásoby sena. „Musíte vstát ráno, nakrmit, odpoledne nakrmit,“ říká s úsměvem Vladimír Bílek. Své oslíky chová pro radost, i když, jak přiznává, je jen tak z legrace i osedlal.