Ovce jako živá sekačka na trávu
Traduje se, že ovce vypase všechno – ale má to svá „ale“. Za prvé nesmíte chovat jen jednu ovečku, je to stádové zvíře a musí tedy být alespoň dvě. Na to je i zákon. Za druhé – nikdy nevybalancujete obrůst trávy a počet ovcí. Na jaře přirůstá tráva velmi rychle, v létě a na podzim podstatně pomaleji, zvláště je-li suché léto.
Takže zahrada, kde se na jaře obživí v pohodě tři čtyři ovce, nebude v dalších měsících stačit. A naopak, zahrada, která v pohodě uživí ovečky přes léto a podzim, bude na jaře beznadějně zarůstat, ovce to nestihnou vypást a stejně budete muset sekat - dosekávat. Také neplatí, že ovce spasou všechno, i po nich zůstávají nedopasky, které musíte posekat.
Paznehty
Dobrý hospodář samozřejmě kontroluje zdravotní stav a nějaký problém s nohama se obvykle projeví kulháním. Může to být i choroba nebo přerostlé paznehty. Záleží na tom, v jakém prostředí ovce žije, pokud se pohybuje na tvrdém povrchu, dochází k většímu obrusu paznehtů. Měkký povrch s sebou nese rychlejší přerůstání rohoviny a je potřeba paznehty častěji zkrátit. Není to jen tak, chovatel musí projít školením a teprve jako „osoba proškolená“ může paznehty ošetřit. Existují na to i speciální nůžky, ale jak s úsměvem poznamenává dlouholetý chovatel ovcí Jan Hála, většina chovatelů na to používá zahradnické nůžky. Rohovina ovčích paznehtů je totiž měkčí než u krav nebo koní, kde na to musí být speciální rašple a nástroje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.