Petr Sís: Jsem neandrtálec, který kreslí pérkem na papír

Speciální rozhovor z Českého centra v New Yorku moderuje Jiří Kokmotos a k mikrofonu si pozval výtvarníka a ilustrátora Petra Síse. Rodilý Brňák se dnes považuje spíš za Newyorčana. „Už jsem tady dlouho. Půl života jsem žil v České republice a půl života už bydlím v New Yorku. Vízum na tři měsíce jsem překročil o 39 let. Ale Brno a vyprávění mých babiček a dědečků mě hodně formovalo a začal jsem tu kreslit.“

Než se stal uznávaným ilustrátorem, uchvátila ho i hudba. Byl jedním z prvních diskžokejů. „To mi narostl hřebínek, to už jsem byl arogantní. Dělal jsem v rozhlase, a když v roce 1969 přijela kapela The Beach Boys a já byl vyzvanej Pragokoncertem, abych to uváděl, myslel jsem si, že jsem mistr světa.“

Hřebínek mu ale časem spadl. „Ono se to asi každýmu postupně srovná. Když jsem nemohl provozovat hudbu a z rozhlasu mě vyhodili, viděl jsem najednou, že nic netrvá věčně. Pak jsem měl třeba zadání udělat animovaný film k olympiádě a písničku pro Boba Dylana, a těm lidem se to nelíbilo. A to už mi padal hřebínek. Něco dokázat mi trvalo šíleně moc let.“

Petr Sís, Happy City, 2004, Nástěnná mozaika ve stanici metra - 86th Street Station on the 6 (Lexington Avenue) line, New York, USA (České a slovenské sklo v exilu)|foto:Petr Sís

Na mozaiku v newyorském metru jsem pyšný

Dnes už pokorně říká, že se od svých vrstevníků nijak neliší, jen byl víc v centru, kde se něco dělo. „Když jsem nemohl dělat filmy a řešil jsem, jak se uživím, maloval jsem a ilustroval. Kreslení vyšlo i z té hudby, protože desky měly hezké obaly, které kolikrát vyjadřovaly celý příběh. Pořád kreslím ‚postaru‘, dnešním technologiím jsem nikdy moc neporozuměl. Jsem takový neandrtálec, který kreslí pérkem na papír.“

Za svou tvorbu získal mnohá ocenění po celém světě. Je autorem bezmála třiceti knih pro děti a k dalším přibližně šedesáti knihám vytvořil ilustrace. Věnuje se i nástěnným malbám. V newyorském metru visí jeho mozaika a letiště v Praze nebo Dublinu zdobí obří tapiserie. „Každej umělec je trochu ješitnej, bez toho se to nedá dělat. Ten Létající muž na letišti v Praze, to vzniklo spontánně jako pocta Václavu Havlovi a byl to nápad nakladatele. Mozaika v newyorském metru má zpříjemnit lidem cestu, i když si toho mnohdy ani nevšimnou. Ale jsem na to hrdý, je to taková moje pýcha, že to tady může být.“

Kde vznikala tapiserie Létajícího muže? Co mu řekl člen The Beach Boys, kterého po letech potkal v New Yorku? Jak porovnává Times Square tehdy a dnes a v čem mu to ztěžuje situaci? Na jaké knížce teď pracuje? Poslechněte si ve speciálním rozhovoru Jiřího Kokmotose.