Pohanka jako medonosná rostlina, zelené hnojení nebo plodina, která je „in“
Pohanka obecná pochází z Číny a svůj název získala díky pohanským nájezdníkům: Saracénům a Tatarům, kteří rozšířili její semena do Evropy. V poslední době stoupá zájem o pohanku jako alternativní plodinu, která má zajímavou dietetickou hodnotu a je vhodná pro pěstování v ekologickém zemědělství. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Pohanka je vcelku bezproblémová plodina. Lze ji sít v době, kdy má půda okolo 8 °C, což vychází časově na duben, ve vyšších polohách na začátek května. Kvete obyčejně do dvou měsíců od výsadby. Pokud pohanku pěstujeme jako medonosnou a máme dost místa, můžeme sít v intervalech tří, čtyř týdnů, do konce července. Musíme počítat s tím, že porost bude pro včely přínosný a atraktivní jen v případě, že bude o rozloze 20 metrů čtverečních. Když mají včely nektar z pohanky jako dominantní zdroj, lze to v medu poznat. Má specifické pohankové aroma, chuť. Ne všem lidem to vyhovuje.
Pokud ji pěstujeme pro sebe, jako léčivku proti křečovým žilám, sklízí se před začátkem nebo na začátku kvetení. Pohanka je solidní zdroj energie, plody se loupou a pak zpracovávají buď celé, na kaše, nebo se drtí, melou. Ideální je pohanku konzumovat namáčenou nebo naklíčenou.
Pohanka je dobrý sluha, ale zlý pán. Když ji necháme vysemenit a porost zapravíme do půdy, vydrží v zemi skoro 10 let a postupně každé další jaro klíčí, zapleveluje porosty vysetých plodin. Je vhodná na krmení, i jako zelené hnojení. Než začnete pohanku pěstovat jako krmnou, podívejte se na internet na heslo ‚fagopyrismus‘. Abyste v dobré vůli nezpůsobili domácím zvířatům nějakou potíž.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
