Popenec břečťanolistý: plevel, ale také léčivka a zelené koření
Popenec je nižší vytrvalá bylina s poléhavými lodyhami, okrouhlými vstřícnými zubatými lístky a modrofialovými květy. Odedávna se uplatňuje v kuchyni i lidovém léčitelství. Nať se sbírá v dubnu až květnu. Má příjemnou vůni a kořenitou chuť. Zahrádkářům je ale často na obtíž, říká Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Lidé nám často píší o popenci jako o plevelu, který jim ‚zamořil‘ trávník. Nedaří se jim ho z porostu odstranit ani vertikutátorem. Ten ho nařeže na mnoho samostatných rostlin, v řídkém trávníku se pak rychle rozrůstají. Zbavit se popence pomohou selektivní herbicidy nebo někdo z rodiny, kdo této bylince přišel na chuť. Lze ji totiž použít jako léčivku nebo zelené koření.
V kuchyni se používá čerstvá i sušená nať, přidává se do sušené zeleniny a masa, karbanátků a zeleninových polévek. Čerstvým popencem ochucujeme omelety, tvarohové pomazánky, bramborové saláty, míchaná vajíčka, kořeníme jím i vařené brambory. Lístky popence je možné použít také do smoothie.
Já osobně jsem popenec zatím neochutnal, ale v Jiráskovi jsem o něm četl. Myslím Václava Jiráska a jeho Rostliny na našem stole. Doporučuje popenec jako jeden díl jarní polévky, spolu s lístky kopřiv, hluchavky, řebříčku, čekanky, kontryhele, jahodníku, bršlice, pampelišky, kmínu a jitrocele. Ještě přidává listy cibule, pažitky a petržele.
Popenec patří mezi jarní bylinky, z pohledu kulinářského i z pohledu lidového léčitelství či oficiální medicíny. Sbírá se od dubna do července, seřezávají se celé rostliny. Suší se při normálních teplotách, uměle do teploty 35 °C. Tlumí záchvaty kašle, uvolňuje hleny z dýchacích cest. Výtažky z popence prý podporují tvorbu a vylučování žaludečních šťáv, tvorbu žluče, údajně i rozpouštějí žlučové kaménky.
Rostlinka obsahuje třísloviny, dá se pít jako zápara, používá se jako kloktadlo (při angíně), odvar do koupelí na nehojící se rány, bércové vředy, hemeroidy. Jednoduše, nenápadná hluchavkovitá rostlina s rozsáhlým účinkem. Míchá se s mátou, kopřivou, třezalkou.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
