Používání hormonální antikoncepce by každá žena měla řešit se svým ženským i praktickým lékařem

Hormonální antikoncepce se dnes předepisuje běžně, mladým ženám jako ochrana před nechtěným početím, i starším ženám, kdy naopak brání předčasnému nástupu přechodu. Některé druhy antikoncepce se totiž mohou používat i jako náhrada za chybějící hormony v přechodu. Každá žena by ale používání hormonální antikoncepce měla vždy konzultovat nejen s gynekologem, ale rovněž se svým praktickým lékařem. Hormonální antikoncepce je vždy zásah do organismu, dá se říci až hrubý zásah do biologických hodin, a je potřeba vyhodnotit všechna rizika a přínosy. Přínosy jsou jasné, ale rizika jednoznačná nejsou, podceňují se a mnohdy se o nich neví.

Je nutné vyhodnotit širší dopad na organismus

Hormonální antikoncepce nemá dopad pouze na ženské orgány, ale zasahuje i další systémy - kardiovaskulární i metabolický…A je nutné zjistit, že tyto systémy nejsou při používání hormonální antikoncepce ohroženy. Používání je potřeba zvážit anamnesticky. Především zjistit, jestli se v rodině nevyskytují problémy, které by antikoncepce mohla způsobit. Mohou to být dědičné trombofilní stavy, je nutné vyloučit sklon k hyperlipidémiím (vyšší hladina tuků v krvi), které jsou hormonální antikoncepcí zhoršovány, a vyloučit hepatopatie (nenádorové onemocnění jater), které mohou být díky hormonální antikoncepci akcelerovány.

Jaterní testy nestačí

Vedle běžných jaterních testů by bylo velmi vhodné přidat rovněž test krevních lipidů, cholesterol, cukry a další. Vhodné je zaměřit se na pravidelné kontroly krevního tlaku a vyšetřit žilní systém. Svou roli zde hraje i dědičný faktor a genetika. V celkovém vyhodnocení rizika jsou proto rovněž důležité anamnestické údaje hluboko do minulosti rodiny pacientky ze strany otce i matky. Zde je na místě pátrat po specifických onemocněních, které by při dlouhodobém používání hormonální antikoncepce mohly vést ke zhoršení zdravotního stavu pacientky.