Propan butan na zimu je jiný než na léto. Nutný je i dobrý technický stav spotřebičů
Propanbutanové lahve jsou dobrou alternativou pro všechny, kteří chtějí využívat zejména na vaření plyn i na místech, kde není klasický rozvod. V zimě se však často stává, že láhve nejde zcela vyčerpat či že se naopak vypotřebují poměrně rychle. Existuje možnost, jak tomu předejít? A jak vůbec zacházet s lahvemi, které zakoupíme?
Prvním krokem ke správnému využití lahví je dobrý stav spotřebičů a rozvodu plynu, ke kterému je připojujeme. I ta nejlepší směs plynu totiž není schopná napájet sporák v případě, že jsou poškozené nebo ucpané součástky, které plyn ke spotřebiči přivádějí.
Z hlediska zimního využívání propanbutanových lahví je nutné vědět, že dobré společnosti plní v zimě lahve tzv. zimní směsí, ve které je podíl propanu a butanu asi 60% ku 40%. To zajišťuje dobré využití celé náplně. Pokud použijeme v zimě láhev schovanou od léta, může se stát, že v ní je letní směs, kde je podíl obou složek opačný. Vzhledem k nižší odpařitelnosti butanu pak na dně láhve zůstává v kapalné podobě a láhev se nepodaří vybrat úplně. Také je zde nebezpečí, že se obě složky mohou od sebe oddělit. To se sice dá částečně vyřešit opatrným protřepáním lahve, musí se to však dělat vždy při odpojené láhvi od spotřebiče a nejlépe venku.
Při protřepávání lahví, ale také při manipulací s nimi je nutné vždy zabránit tomu, aby se láhev obrátila dnem vzhůru. V mnoha lahvích se nacházejí zbytky barvy, rzi, tryskacích kuliček a podobných částeček, které při nasátí do plynového systému mohou tento poškodit nebo ucpat.
Může se také stát, že některé lahve při připojení k odběrnému zařízení začne pokrývat námraza. To je důkaz, že spotřebič má vyšší spotřebu plynu, než je schopno se z lahve odpařit. V takovém případě je plyn spotřebičem z lahve vysáván a tím dochází ke kondenzaci okolní vlhkosti na stěnách lahve, která se takto výrazně ochladí.
Podobné problémy lze vyřešit buď použitím čistého propanu, který má vyšší výpar plynné báze a tím i tlak, nebo zapojením více lahví do tzv. baterie, která zajistí dostatečné odpařování kapalného plynu. Tuto montáž však musí vždy provést specializované firmy a podléhají následné revizi.
Zdálo by se, že ideálním řešením je uchovávat plynové lahve ve vytápěných prostorách. To však také není možné vždy. Zcela vyloučeno je to při použití lahví o obsahu 33 kg plynu. Ty musí být vždy umístěny vně budovy, v prostoru, který je pro ně speciálně vytvořen a je dobře odvětrávaný. Je také nutné zajistit, aby případný únik plynu z těchto lahví neumožňoval jeho nahromadění například v blízkých sklepích či kanalizaci. Směs propan butanu je totiž těžší než vzduch a vždy má tendenci hromadit se v nejnižším místě v okolí.
U lahví o velikosti 2, 5 a 10 kg je jejich použití uvnitř budov sice možné, ovšem vždy by měl projekt a revize zařízení, u kterých budou připojeny určit kde a za jakých okolností mohou být v budovách umístěny a skladovány. Obecně se vyžaduje u větších lahví umístění v prostorách, které v případě poruchy umožňují odchod plynu mimo budovu.
Při použití u přenosných zařízení je pak nutné dodržovat návody k použití jak spotřebiče, tak i ten který je umístěn na lahvi. Zejména připojení spotřebiče by vždy mělo být následně překontrolováno pěnotvorným roztokem. Ten si můžeme vytvořit například z prostředku na nádobí a trochy vody. Nanáší se štětcem nebo rozprašovačem, a pokud se tvoří bubliny, je jasné, že plyn uchází a musí se dotáhnout spoje či vyměnit vadné části. Dokud není spoj překontrolován, neměl by být uveden spotřebič do provozu. Nikdy se tyto netěsnosti nesmí zkoušet otevřeným ohněm!
Také při používání lahví například v topidlech je nutné zajistit dostatečný přívod vzduchu do místnosti, kde se používají a nepoužívat je bez dozoru, nebo přes noc. Spotřebovávají totiž kyslík a mohou vést v krajním případě i k úmrtí člověka, který se v místnosti nachází.
A ještě jedna dobrá rada na závěr. Plynové lahve by nikdy neměly být uskladněny v místnosti, která je níže než okolní terén a nejde ji odvětrat. Nahromadění plynu v takovýchto prostorách je extrémně nebezpečné a může skončit ničivou explozí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.