Provzdušnit, pohnojit, zastřihnout. Trávník na zimu pečlivě přichystejte
Trávník nestačí před příchodem zimy posekat na správnou výšku. Měli bychom mu věnovat péči minimálně stejně velkou, jako okrasným záhonům. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Moc o něm nemluvíme, ale aspoň malý kousek se zelená snad u každého domku. Prostě trávník. Přichází čas, kdy můžeme založit nový nebo dosívat ten stávající. Kdy bychom měli pročesat trávníky intenzivní, mulčované i sekané, vyčesat z nich hnijící hmotu, aby se na zimu srovnaly, zpevnily. Také můžeme pohnojit podzimními hnojivy.
Sekáme na strniště o trochu vyšší než v létě, aby trávník nebyl tak zranitelný zimními mrazy, namrzajícím sněhem, ledovkou. Nový trávník necháme narůst na přibližně 8 cm a pak ho jen trochu zkrátíme, asi o 2 cm. Na zimu by měl mít 5 centimetrů.
Zaléváme omezeně. Pokud je to třeba, tak tehdy, kdy bude mít trávník čas do večera oschnout. Kombinace vlhkého porostu večer, kdy je ještě teplo, a přísun ranní rosy může založit na problémy s houbovými chorobami.
Základem pro kvalitní nový trávník je dobře odplevelený pozemek bez pýru, s minimem ‚prosovitých trav‘ (troskut, rosička, ježatka), lipnice roční. Je třeba, aby byla horní vrstva dobře oddrenážovaná (do substrátu v síle cca 10 cm se přimíchá až polovina písku), popřípadě ve sklonu takovém, aby přebytečná voda mohla odtékat, nehromadila se v místech uprostřed trávníku. Proto musíme pozemek upravit, připravit k setí a před zasetím travního semene nechat několik týdnů usadit. Pokud zaprší, uvidíme, zda se na některém místě tvoří kaluže (taková místa opravíme) a také uvidíme, jaké plevele nás budou celou dobu trvání trávníku doprovázet.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
