PRYSKYŘICE
V poslední době mají naše chemičky potíže. Tu jim povodeň vyplaví tuny svinstva na okolní pole a zničí úrodu, tu jim z komínů začne ucházet smrad, o jehož původu nikdo nic neví, lépe řečeno nechce vědět, tu celá chemička prostě shoří, a přestože v ohni zmizí spousty jedů, vzduch je pak údajně čistý. Teď nedávno v chemičce uprostřed jednoho krajského města hořely syntetické pryskyřice.
Což je důvod k tomu, abychom si popovídali o já bych řekl hezkém českém slově pryskyřice. Nejprve ale o jeho přesném významu. Je to tentokrát možná ještě důležitější než obvykle. Kromě slova pryskyřice v češtině existují výrazy smůla a smola, a někteří tato tři slova pokládají za synonyma, jiní jejich významy odlišují.
Pod heslem pryskyřice ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme toto vysvětlení: "hmota vzniklá ztuhnutím lepkavé tekutiny (klovatiny) vylučované (při poranění) některými rostlinami, užívaná v lékařství a k technickým účelům". Jako chemický termín se slovo pryskyřice ve slovníku vysvětluje takto: "skupina amofrních látek rostlinného původu (např. kalafuna, kopál, šelak)" a dodává se, že umělé, syntetické pryskyřice jsou druhy plastických hmot. U výrazu smůla ve stejném slovníku najdeme, že jeho poněkud zastaralým a také odborným synonymem je slovo smola. A pak se tam říká že smůla je přirozená nebo teplem upravená pryskyřice. Když to všechno shrnu a zjednoduším, mohu říct, že slova pryskyřice a smůla jsou synonyma pokud jde o tu přirozenou hmotu a že teplem upravované pryskyřici, té kterou středověcí obránci hradů vylévali na útočníky, bychom měli říkat jen smůla.
Pokud jde o odborný termín smola, ve slovníku se dočteme, že je to ?složitá směs organických látek vznikajících jako zbytek při tepelném zpracování (destilaci) dřeva, uhlí nebo dehtu?. A teď k původu. Slovo pryskyřice je nepochybně odvozené od staršího a nářečního pryskýř, tedy puchýř či vřed. Sloveso prýskat znamenalo prudce odletovat, stříkat, ale také řinout se. Souvislost mezi pryskýři čili puchýři a pryskyřicí Jiří Rejzek ve svém slovníku vidí v tom, že smůla se ze stromů řine stejně jako tekutina z puchýřů. Jiní lingvisté v knížce Dědictví řeči ale říkají, že souvislost je v tom, že horká pryskyřice nám může na kůži způsobit pryskýře.
Se smůlou, tedy se slovem smůla a hlavně s jeho druhým významem, tedy nezdarem, neštěstím, je to hodně složité a vydá to nejméně na jedno pokračování této rubriky. Takže někdy příště.
Vysílá se v úterý 3.12.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
