Sbírka starých lahví Jiřího Kotláře představuje dobu, kdy připomínaly umělecká díla
Jiří Kotlář si pro své vlastní truhlářství v Městci Králové vybral barokní dům. Když vyklízel starý sklep, objevil krásnou historickou lahev. Ke starožitnostem i kvalitní řemeslné práci měl vztah. Krása starých lahví ho tak upoutala, že je začal sbírat. Dnes má jeho sbírka přibližně 300 exponátů a po předběžné dohodě si ji mohou zájemci přijít prohlédnout.
Pokud se projdete po náměstí Přemysla Otakara II. v Městci Králové, uvidíte v okně jednoho barokního domu leták s informací o sbírce historických lahví. Pan Jiří Kotlář si právě v tomto domě po roce 1989 zařídil své vlastní truhlářství, kde na míru vyráběl nábytek a velmi rád také starožitný nábytek renovoval. Ke starým věcem i kvalitní řemeslné práci měl vztah.
Když vyklízel starý sklep svého domu, objevil krásnou prvorepublikovou lahev na ocet od firmy J. Levinsky. Dříve se zkrátka nic nevyhazovalo a tak postupně nacházel i různé staré likérky. Ty byly obzvláště překrásně zdobené. Jako truhlář velmi oceňoval řemeslnou práci, se kterou byly tyto staré lahve vyráběné. Sklo se odlévalo do dřevěných forem. Byly překrásně zdobené a často na nich bylo také vyryto logo a nápis dané firmy. Ze skleněných lahví na ocet, polévkové koření nebo mléko se pak doslova stávala malá umělecká díla.
Sbírka zaplnila celou bývalou vzorkovnu
První lahve sbírky sice našel ve svém sklepě, brzy ale začal objíždět antiky a další starožitné lahve si už sám kupoval. Navíc rozvážel opravený starožitný nábytek lidem, kteří měli ke starožitnostem také vřelý vztah. Od mnoha svých zákazníků pak získal další historické lahve a sbírku postupně rozšiřoval.
Dnes má přibližně 300 exponátů. Všechny lahve jsou vystavené v místnosti, která kdysi sloužila jako vzorkovna a je do ní vstup přímo z náměstí Přemysla Otakara II. Lahve jsou na regálech vyskládané jedna vedle druhé a celou místnost doslova zaplnily. Nejstarší lahev je z období baroka. Tu si pan Kotlář koupil sám v jednom starožitnictví a velmi na ní oceňuje řemeslnou rukodělnou práci i způsob, jakým bylo na její torzo přilepené hrdlo. Raritou je i lahev na lihovinu ve tvaru pistole.
Lahve jako svědectví doby
Pan Kotlář má ale nejraději lahve z období první republiky. Najdete u něj také lahve místních pivovarů, které už neexistují. Jednalo se o staré pivovary v Poděbradech, Dymokurech, Kolíně, Chlumci nad Cidlinou, Nymburku a dalších.
Zajímavé jsou také lahve na koření, ocet nebo na mléko z různých pražských mlékáren a tehdejších slavných potravinářských firem - například Ilsa, Graf, KIMI, Vinohradská parní mlékárna, Vysočanská mlékárna a další. Na většině lahví jsou přímo odlité názvy a loga těchto firem a mají také krásný tvar. Okrasné lahve mělo i polévkové koření nebo ocet. Musela to být přímo radost vařit.
Láhev jako umělecké dílo. Věděl to i Alfons Mucha
Zvláštní kategorii tu tvoří i lahve secesní, které mají překrásné ornamenty a mají na sobě nalepenou papírovou uměleckou etiketu. Na některých lahvích jsou dokonce etikety navrhované přímo Alfonsem Muchou. Kromě lahví užitných z oblasti potravinářství tu samozřejmě najdeme i malé likérky, pánské placatky nebo dámské flakonky na parfémy a toaletní vodu.
Pan Jiří Kotlář dnes již chodí do své truhlárny za prací spíše příležitostně. Na svou sbírku se ale vždy rád přijde podívat a pečlivě si ji prohlíží. Připomíná totiž staré dobré časy, kdy lahev naši předci neodbyli, ale dali si na ní záležet pečlivou řemeslnou prací. Potěší ho, když se o tuto starou krásu zajímají i ostatní. Zájemci si mohou sbírku pana Jiřího Kotláře prohlédnout po předběžné dohodě.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
