Marie|první auto nebylo naše bylo to mého muže,jeho sestry a tchyně.Naše auto mé a mého manžela byl trabant který jsme si koupili v roce 1974 hajo již ojetinu.Byl to trabant jeden z prvních, ještě ten kulatý.V roce 1975 jsme jím dojeli do kempu do NDR na Usedom. A v roce 1988 na přísahu syna do Martina. Zde jsme měli úžasný zážitek. Auto jsme nechali zaparkované na náměsstí a šli se projít po městě. Když jsme se vrátili bylo naše auto v podstatě obklíčeno lidmi.Nakonec jsme zjistili že bylo obdivováno jak daleko takový starý trabent dojel. Podle Mladoboleslavské SPZ.
Dana|První auto byla bledě modrá stovka, první jízda do Kralup s hned jsem platila pokutu za nezapnute pásy za oba s manzelem. Rok 1977.
Vladka z Rychvaldu|Zdravím Vás i všechny posluchače noční linky. Moje první auto byla Škoda 100, žluté barvy. Bylo jí víc jak 10 let a byla hodně poruchová. Tak jsem ji prodala. Pak mi kamarád sehnal 24 lety Renault 4CV za 300,- Kč. Opravil ho a musela jsem do něj koupit baterií za 600,- Kč, takže cena vozu značně stoupla. Bylo to kouzelné autíčko, na které ráda vzpomínám. Jeli jsme s ním i na lyžovačku do Liptovského Mikuláše. Auto zvládlo cestu tam i zpět výborně. Pak se mi na jednom výletu na úzké cestě otevřely dveře spolujezdce a jak jsem je chtěla zavřít trhla jsem i volantem a to zrovna na propustku, ze kterého jsem spadla do příkopy. A praskl mi práh u zadního blatníku. Cestou zpět se muselo opatrně řadit, jinak vypadávala rychlost. A než se auto kamarádovi podařilo opravit rozešli jsme se a auto u něj zůstalo. Vyměnil mi ho za kolo Ukrajina, které mám dodnes. On auto časem prodal. Dnes se ráda jdu podívat na srazy veteránů, kde hledám toto autíčko, ale moc se tam nevyskytují. Tak mám jen magnetku na lednici a ve vitríně model koupený v Paříži.
Pepa|Zdravím N. L. ! Naším prvním autem byl Trabant combi od 19. ledna 1976. Sloužil k osobní, ale hlavně nákladní dopravě. Vozil pytle cementu. maltu, radiátory, šamotové cihly na komín. Jednou jsme mu naložili 24 balíků dlažby á 22 kg. To jsme ujeli jenom 5 km a polovinu raději nechali u známých. Když jsme mu naložili 3,80 metrů dlouhé železné schody, musel na nich patnáctiletý syn sedět aby se nepřevážily. Do velkého kopce se nám nadzvedl předek auta, tak si za volant sedl můj syn a já musel asi 200 metrů jít za autem a schody nadlehčovat. Zlatý Trabant.
Marek|V hluboké paměti se mi vybavuje zelená Škoda 105, kterou jsme měli jako první, s tou jsme jezdili po Slovensku, kde jsme tenkrát bydleli. V Opavě (v místě mého trvalého bydliště) toho moc nenajela. Potom jsme měli modrého Formana, který pamatuje naši první cestu do Prahy. Třetí na řadu přišla zelená Škoda Octavia, potom Volkswagen Pasat, Škoda Superb a nyní máme Volkswagen Sheran.
Helena,Matylda|Autoškola při studiu SPSŠ,v době kdy mí rodinní příslušnici mým jménem koupili TRABANTA601
říkali pro 18ti letou,k pochopení akorát,jezdila jsem s tím 22 roků,pak škodovka tu zničila dcera s nebožtíkem,nyní s milovaným Korejcem,zlatý vůz,Řidička bez nehod,netroubím,provoz jak MED a kolem hejna chlapů?Bože myslím si na TICHO Beskydských hor, a kolem sirény a zase chlapi leží v příkopech v líném chaosu.Učím se porozumět těm umělcům morseovky,zjistila jsem,dovedou gestikulovat prstem na MOZKU,a potom si leží v poli nebo vedle cesty,a nedovedou ten zázrak jejich jízdy a herecké výkony proměnit ve skutečnost.Končí jako zázrak posledního pokoje.Těch řidičů s rozumem je málo,a těch královen jízdy,a těch s trůnem, psát o tmo za to nestálo.Cotangensová ,když jsme z kopce TRABANTEM jeli všichni trpaslíci dováděli,vždy jsem dávala majzla,abych do příkopu s nimi NEmajzla.
Sylva|Když jsem byla malá, tatínek koupil Aerovku. Pamatuji si jak vypadala ale na výlety s ní si už nevzpomínám. Možná že v ní vozil hlavně své "kamarádky".
Na to jsem si vzpomněla po letech když mě balil starší kolega. Aby zapůsobil, zakoupil si veterána a nabídl mi projížďku. Přijel pro mě až domů, nasedla jsem a hrdě jsme vyrazili. Ale co čert nechtěl - vlastně čert to asi chtěl, zasekl se klakson, a tak jsme fičeli městem jako kdybych právě začínala rodit. Cesta volná, lidé v údivu. Byly to časy! Když pak jsem se vdala a manžel koupil nové auto, už mě to tak nebavilo.
