Textilní designérka Kateřina Vodrážková hledá inspiraci především v přírodě
Paní Kateřina Vodrážková je zkušená personalistka a mzdová účetní. Přesto má již přes deset let zároveň otevřený svůj vlastní módní ateliér v Praze. Během dlouhých let kancelářské práce si začala uvědomovat, jak moc jí chybí tvůrčí činnost v oblasti textilu, kterou kdysi studovala. Naučila se techniku plstění a dnes ručně vyrábí plstěné doplňky a módní oděvy z merino vlny i hedvábí. Příroda je také pro ni tou hlavní inspirací.
Paní Kateřinu Vodrážkovou už od mládí lákala práce v oblasti textilů i návrhářství. Vystudovala Střední průmyslovou školu oděvní v Praze a nejprve hned po maturitě šila a navrhovala divadelní kostýmy. Chtěla se ale dobře naučit anglicky a tak se rozhodla práci přerušit a na dva roky odjela do Anglie. Po návratu domů chtěla využít své znalosti angličtiny a postupně začala pracovat naplno jako personalistka a mzdová účetní. Kreativní náplň života jí ale velmi chyběla. Vedle svého zaměstnání zkoušela různé tvůrčí činnosti, až jí zcela nadchla práce s vlnou a hedvábím. Naučila se techniku plstění a začala ručně vyrábět plstěné doplňky a později i módní oděvy z merino vlny a hedvábí.
Týden rozdělený na dny podle činnosti
Dnes již deset let zvládá dvojí profesi. Personalistkou i mzdovou účetní zůstala, zároveň má ale již deset let otevřený módní ateliér s tvůrčí dílnou, kde se věnuje autorské tvorbě. Je specialistkou na textilní tvorbu z přírodních materiálů a v její designérské práci se příroda také stala hlavní inspirací. Zaměřuje se především na dvě techniky – plstění/filcování a ecoprint. Obě techniky již ovládla tak brilantně, že je dále vyučuje na různých kurzech nebo workshopech. Jako designérka se také pravidelně účastní výstav a veletrhů, které jsou tematicky zaměřené na zpracování přírodních textilních materiálů. Ostatně je co vystavovat.
Když jeden doplněk nestačí
V dílně Kateřiny Vodrážkové vznikají jedinečné modely, které se často vzájemně doplňují. Žena, která se chce stylově obléknout pak těžko odchází s jedním malým kouskem...Většinou se doslova vyladí od hlavy k patě. Módní oděvy od designérky Kateřiny Vodrážkové jsou totiž elegantní i extravagantní a na výběr je také množství doplňků. V dílně Kateřiny Vodrážkové vznikají hlavně hedvábné šály a šátky, čepice, ponča a také malé kolekce lněných oděvů a bytových doplňků. Své místo tu mají především klobouky, které mají na první pohled inspiraci v přírodě a jsou důležitou „třešničkou na dortu“ každého módního návrhu. V roce 2019 se například leknínový baret z dílny Kateřiny Vodrážkové úspěšně zúčastnil přehlídky London Hat Week ve Velké Británii.
Každý kus je vždy originál
Technikou plstění v podstatě nelze vyrobit dva naprosto stejné kusy. Samotné navrhování oděvů a doplňků je pro paní Vodrážkovou dlouhý tvůrčí proces. Na samém začátku je samozřejmě papír a tužka a první nápady. Ty ale iniciují další...takže většinou s přípravou menšího doplňku vzniká celý komplet. Ostatně o své práci říká: „Je to vlastně taková alchymie a často vede k překvapivým výsledkům“.
Kromě plstění se totiž věnuje i ecoprintu. Jedná se o specifický způsob barvení textilií, při kterém se působením tepla a tlaku přenese pigment přímo z rostliny na barvený materiál. Není tedy použita žádná synteticky vyráběná barva. Stejně jako u plstění, nikdy nevzniknou dva stejné kusy, protože výsledek ovlivňuje nekonečně mnoho faktorů: druh rostliny, roční období, v jaké půdě rostlina roste, zda v danou dobu hodně nebo málo pršelo... Designérská práce je proto pro paní Kateřinu Vostřelovou skutečné potěšení a po dlouhých letech v kanceláři se jí konečně podařilo zcela zharmonizovat život a vyslyšet i svůj tvůrčí talent. A pro koho své návrhy připravuje? Pro ženy, které jsou sebevědomé, chtějí být originální a doslova „oblečené“ přírodou.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.