Vtipnost vtipu si ověřuju nejprve u ženy. Když se zlobí, je to dobrý, říká scenárista Miroslav Adamec

„Moje psaní začalo slohem, který nám zadala paní učitelka. Chtěl jsem do toho dát nějaký vtip a měl jsem otevřeného Žáčka, tak jsem některý fórky ukradl. Pak jsem to četl nahlas a zjistil jsem, jak je opojné, když se někdo směje vašim vtipům. To je droga. Ale tyhle vtipy byly ukradené. Tak jsem na tom začal pracovat. Jsem napravenej zloděj,“ směje se spisovatel a scenárista Miroslav Adamec.

V textech je pro něj stěžejní humor, ale najít vtip je těžká disciplína. „Vtip si musíte umět připravit, a když víte, jak na to, tak to doklepnete. Hlavně se ta vtipná situace nesmí stát nikomu jinému než tomu, kdo to vypráví. Vtipnost vtipu si ověřuju nejprve u ženy, když se zlobí, je to většinou vtipný. A pak to zkouším u dětí. Ty mě pochválí, protože vědí, že jinak by museli hrabat listí. Ano, je těžký si ověřit, že to je vtipný.“

Ze života hoteliéra

Život mu však připravil i kariéru hoteliéra. Věděl, že v rodině hotel je, ale nijak se o něj nezajímal. „Táta tam měl nájemkyni, ale ta přestala jednoho dne platit. Tátovi už bylo osmdesát, tak jsme tam se ženou zajeli a s hrůzou jsem zjistil, jak je to špatně vedený,“ vypráví scenárista.

Napadlo ho, že nájemkyni dají výpověď a hotelu se ujmou sami. „Žena se zhroutila, já ne, protože jsem nedokázal odhadnout, co může nastat. Život má úžasné kouzlo. Nevíte, do čeho jdete. A kdybyste to věděli, tak furt stojíte na místě. Tak jsme se do toho pustili.“

Narazili na složité situace, bojovali s personálem. „Kniha Hotel a MY vypráví neuvěřitelný dobrodružství, který jsme se ženou přežili. A když se těm příběhům trochu pomůže, tak jsou to špičkové příběhy,“ směje se. „Někdy jsem tak dlouho ty příběhy upravoval, až nevím, jestli to tak opravdu bylo. Navíc žena to viděla jinýma očima. Když to vypráví ona, tak nikdo nevěří, že jsme pracovali ve stejném podniku. Já to viděl komediálně, ona hororově.“

Šťastné konce

Vtip většinou unese i dětský čtenář. „Děti ale čtou čím dál míň a na nás autorech je najít způsob, jak ty děti zase naučit číst. Dělám i přednášky ve školách a přitom jim třeba rovnou prodám knihu. Záleží i na učitelkách. Pokud u mé přednášky esemeskují, tak je to marný.“

Snaží se, aby každý příběh skončil dobře. „Měli bychom jako autoři, jako tvůrci, hledat dobro, měli bychom se snažit naše čtenáře, diváky, posluchače pobavit, ale hlavně jim dodat energii, protože ten život není lehký a my se nesmíme nechat porazit. Takže ty příběhy musí končit dobře. Kdybychom v to nevěřili, bylo by to špatně.“

Alex Mynářová a Miroslav Adamec|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Co se stalo s hotelem? Jak ho ovlivnil Jaroslav Dietl? Jaký rozdíl je v psaní literatury a scénáře? Jaký podraz zažil na začátku seriálu Hospoda? Poslechněte si v pořadu Alex a host.