Alena Heřmanová provozuje na Mladoboleslavsku útulek pro fretky. A ve volném čase obsluhuje dělo

Alena Heřmanová provozuje na Mladoboleslavsku útulek pro fretky. A ve volném čase obsluhuje dělo
Útulek pro fretky funguje v Trnové u Katusic už od roku 2010. Dostanou se do něj fretky z celé republiky, někdy i ze zahraničí. Poměrně rychle pak nacházejí nový domov. A fretky s paní Alenou cestují i za dalším, velmi netradičním koníčkem.
Fretky mají v útulku dostatek prostoru a lásky, mazlí se, chodí na procházku. Každá fretka má své jméno. Teď je jich tu 15, ale počty se mění každým dnem. Jak bydlí? „Fretka spí 18 až 20 hodin denně, zbytek času potřebuje běhat,“ vysvětluje Alena Heřmanová. „Buď se jí musíte věnovat, jít s ní ven nebo ji nechat běhat po bytě. My jako útulek tu možnost nemáme, po bytě běhají naše fretky, tak máme pro každou alespoň výběhy asi o 6 metrech čtverečních.“
Fretky strašně rády někam zalézají, je to v podstatě domestikovaný tchoř, který byl určený na lov králíků v norách. Proto rády různě prolézají. Mají tunely, prolézačky, papírové tašky, mají taky rády všechno, co šustí.
Když někdo nahlásí, že našel ztracenou fretku, paní Alena pro ni zajede. Anebo sem lidi fretky vozí sami. Udávají různé důvody: narození dítěte, málo času. Neřeknou, že jim fretka nevoní, což bývá hlavní důvod, proč už ji nechtějí. „Většina lidí, kteří si pořizují fretku, touží po samečkovi. Že prý jsou mazlivější. To je nesmysl, záleží na povaze, to máte jako u lidí. A taky si neuvědomují, že když samec dospívá, tak fakt smrdí. Přijde do říje, ta trvá od jara do podzimu, všechno značkuje, a pak vám doma smrdí úplně všechno. Je potřeba přežít tu dobu, než se freťák dá vykastrovat.“
Za dobu fungování prošlo útulkem v Trnové asi 750 fretek, možná víc. Nový domov nacházejí dobře, měsíčně sem přijdou v průměru 4 fretky a 4 taky odejdou. „Přijmeme fretku, projde veterinárním vyšetřením, očkováním, většina kastrací. Hodnější jdou do adopce dřív, zbylé vychováme. Někteří lidé si berou i starší fretky na dožití.“
Nevychované fretky koušou. „Jsou jako pitbul, zakousnou se a drží, prokousnou vám třeba nehet, a to fakt bolí. Fretky se nedají vychovávat trestem, pak se stávají agresivními, ale jen odměnou, pamlskem. V podstatě je vychováváte třikrát, jako mimino, po půlroce v době puberty znovu, a pak když jdou do říje. Ale když fretku vychováte, je to zlatíčko, parťák.“
Další zvířata mají v prostorných venkovních voliérách. A pár kroků odtud ve stodole stojí… dělo! „Naším dalším velkým koníčkem je historický šerm. Když s mužem jezdíme na akce, bereme freťule s sebou.“ Vozí s sebou také zmíněné dělo, které obsluhuje právě Alena Heřmanová.
Fretka má jedno až 16 miminek. „Pokud byste si chtěli fretku-miminko pořídit, pozor na množírny. Fretky mohou být nemocné, dáte pak tisíce za veterináře. Kontaktujte raději chovatelskou stanici.“ Které fretky právě hledají nový domov, o tom se dočtete na sociálních sítích útulku nebo na jeho webu www.fretkyboleslav.cz.
Co fretka žere, jak často vylučuje a kde na provoz berou peníze? Poslechněte si v reportáži.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.