Jak přesazovat stálezelené listnáče
Je tu další díl podzimního miniseriálu o přesazování. Chtěli byste se pustit do přesazování stálezelených listnáčů? Rododendronů, bobkovišní, buxusů a podobných keřů? Pokud jste je na jaře na přesazování nepřipravili, nechte to raději na příští rok. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Stálezelené listnáče se mohou v zimě, když se hodně oteplí, ‚probudit‘. Začnou ‚dýchat‘ a dostávat ze sebe vodu, která byla v kořenovém balu. O tyto rostliny se proto musíme před přesazováním postarat jiným způsobem, než o opadavé listnaté stromy a keře. Na přesazení je připravíme už na jaře. Rýčem můžeme po obvodu rostliny udělat rýhu na jeho šířku, do hloubky asi 30 až 50 centimetrů. Do této mezery nasypeme kvalitní kompost či substrát, přihnojujeme a zaléváme. Do nového substrátu pustí rostliny vlásečnicové kořínky.
Přesazovat pak budeme na podzim, až se ochladí, tedy po polovině září nebo v říjnu. Opatrně rostliny vybereme ze starého lože i s balem a přesadíme na nové místo. To by mělo být vyhnojené a dostatečně zalité.
Stromům a vyšším keřům na novém místě zatloukáme oporu, vážeme je k ní, aby vítr rostliny nevyvracel. Kůl by měl vydržet alespoň tři roky. Stálezelené keře i stromy potřebují stínit, aby z nich slunce babího léta, ale i to předjarní, nevytáhlo moc vody, a ony v zimě nezmrzly. Lépe řečeno neuschly. Také potřebují mulč, aby pod korunou nebo keřem zem nezamrzala. Zaléváme je i v době zimních oblev, nahrnujeme k nim sníh.
Oproti jehličnanům mají stálezelené listnáče výhodu. Rychle v nadzemní části regenerují a snesou řez.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
