Jakub Zejbrdlich začínal s během v zámeckém parku. Teď patří k nastupující generaci našich atletů

18. červenec 2025

Jakubu Zejbrdlichovi z Kosmonos u Mladé Boleslavi je 23 let a patří k nastupující generaci českých atletů. V juniorské kategorii už má mistrovský titul a stříbro. Stal se také akademickým mistrem České republiky v běhu na 1500 metrů. Přitom moc nechybělo a věnoval se jinému sportu.

„Prvně jsem začínal ve druhé třídě s florbalem. To byl sport, který mě provázel asi šest nebo sedm let. Pak jsem se postupně dal na hokejbal. Ten jsem hrál nějakých pět let. Hrál jsem to do dorostenců, juniorů, do nějakých šestnácti, sedmnácti let. Potom jsem se rozhodl skončit, protože přece jenom s mojí postavou hubenou ten hokejbal pro mě moc nebyl,“ popisuje své sportovní začátky Jakub Zejbrdlich.

Jakub Zejbrdlich

Narodil se v Příšovicích, v sedmi letech se ale s rodiči přestěhoval do Kosmonos. Právě tam začal s běháním. „Když jsem začínal běhat, než jsem začal dělat atletiku, tak jsem většinou běhal v zámeckém parku, na tom okruhu. Samozřejmě, že běhat tam rychle není úplně ideální, ale hodně jsem tak natrénoval. “

Z Kosmonos přišel v sedmnácti letech do Mladé Boleslavi, kde se atletice a běhům začal věnovat naplno. Dokázal zvítězit i na jednom z olympijských běhů, kde ho také trenéři oslovili a udělali dobře. Zaměřuje se hlavně na patnáctistovku, běhá ovšem prakticky všechny delší tratě. V minulosti si vyzkoušel na dráze také deset kilometrů a může se pochlubit celou řadou úspěchů. Nejvíce si váží mistrovského titulu. „Loňské mistrovství republiky do 22 let jsem vyhrál ještě v osobáku. To pro mě znamenalo hodně,“ svěřuje se Jakub.

Co ho k atletice zlákalo a proč pro něj letošní rok nezačal dobře? Nejen to si můžete poslechnout v reportáži Pavla Petra.

autoři: Pavel Petr , jmy
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.