Jan Kadeřábek hledal umístění pro sbírku kaktusů a našel nový domov pro celou rodinu. Díky nápadu své ženy
Dokumentarista Jan Kadeřábek, absolvent FAMU, žák Jana Špáty, spolumajitel Českého lva za časosběrný dokument Láska v hrobě, se po dvaceti letech vrátil ke svému velkému koníčku, kaktusaření. Jeho sbírka kaktusů, a s ní i celá rodina, dostala před nedávnem nový domov. V Dymokurech na Nymbursku se ženou, moderátorkou České televize, objevili bývalé zahradnictví, kterému vdechují nový život. A mají velké plány.
„Jsem kluk z hájovny a nemohl jsem si zvyknout na panelák. Přes 20 let jsem byl v Praze, ale pak jsem potkal tu pravou,“ vypráví Jan Kadeřábek. S Veronikou plánovali založit rodinu a Honza si přál, aby děti vyrůstaly podobně jako on, v přírodě.
Původně se měli stěhovat do domu po rodičích. Honza tam chtěl obnovit a rozšířit sbírku kaktusů a umístit ji do skleníku na terase domu. Ale už 14 dní po svatbě Veronika objevila inzerát, nabízející bývalé Bittmanovo zahradnictví v Dymokurech. „Tady už skleník máš, už bys ho nemusel stavět,“ smála se. Honza jméno pana Bittmana znal, říkávalo se o něm, že je to zahradník se zelenýma rukama. „Přišlo mi hrozně líto, když jsem na fotkách v inzerátu viděl, jak to tady vypadá, jak je to zničený, že to místo končí. Že ta tradice, kterou pan Bittman budoval od 70. let, zaniká.“
Jeli do Dymokur na výlet a za dva dny už měli schůzku s realitním makléřem. Následovalo velké počítání a vymýšlení, ale prostředky na zakoupení bývalého zahradnictví se jim nakonec podařilo sehnat. A stěhovali se do Dymokur.
Sbírku kaktusů přenesli do jednoho ze skleníků a dalším vymýšlejí nový život, jak Honza říká. Nové zasklení a následné vytápění všech skleníků by bylo finančně náročné, a tak tu vznikla kavárnička s posezením mezi letnícími se kaktusy a sukulenty ve skleníku bez skla. V dalším bývalém skleníku ve vyvýšených záhonech voní bylinky. Ze třetího možná bude skleník tropický.
Veronika s Honzou taky prodávají květiny, sadbu, trvalky, letničky, keře, chtějí založit muzeum českého kaktusářství. Místu říkají Dymopark. A park s různými zahradnickými zákoutími, bylinkovým, středomořským, asijským, kaktusovým, tady do budoucna vyroste. Prý aby se návštěvníci mohli inspirovat, jak to bude po pár letech vypadat, když si určité rostliny na zahradu vysadí.
Už teď do Dymoparku lidi rádi chodí, projít se, posedět a koukat do přírody, která připomíná tu šumavskou. Nebo na dortík od vyhlášeného cukráře. Honza má nápadů na 40 životů. Dymopark by měl být místem setkávání s dětským hřištěm, s akcemi pro děti i dospělé, s dobrou muzikou a zábavou. „Je to cesta na dlouhou trať, ale důležité je začít.“ A to se povedlo.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
