Jaroslav Vidlař umí být před kamerou neviditelný. Jako loutkoherec vdechl život desítkám postav včetně slavných Jůheláků
Když se řekne Jů a Hele, většina lidí si vybaví hlasy Jiřího Lábuse a Oty Jiráka. Loutkoherci, kteří umí postavy rozhýbat, však pracují v utajení. Patří mezi ně i Jaroslav Vidlař z Mladé Boleslavi, který desítky let vedl loutkohereckou skupinu České televize.
Loutkoherec Jaroslav Vidlař pochází z Olomouce. Narodil se do loutkářské rodiny, a tak není divu, že první loutky vodil už v devíti letech. Vystudoval loutkoherectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a později řemeslo na škole předával dalším generacím loutkářů.
Do Československé televize nastoupil v roce 1957 a spolupráci ukončil až v roce 2020. Byl u prvních krůčků redakce vysílání pro děti. Začínal se Štěpánkou Haničincovou, stál u vzniku celé řady loutkových postaviček a podílel se na řadě filmových triků. Rozhýbal medvídka Emánka, čertíka Bertíka, sojku z Krkonošských pohádek, včelí medvídky Čmeldu a Brumdu, postavy Jů a Hele ve studiu Kamarád nebo Františka z Kouzelné školky.
Diváci často netuší, že na loutkoherce čeká mnoho nástrah. Pohybují se pod rozpálenými reflektory oblečení do černého sametu a v černých kuklách na hlavě. Aby byli pro diváky neviditelní, hrají v krkolomných polohách i ve velkých výškách. Například v Národním divadle si Jaroslav Vidlař zahrál v představení Hadrián z Římsů, kde se pohyboval na lávce v úrovni nápisu Národ sobě, což je od země asi 10 – 12 metrů.
Jaroslav Vidlař je sice už v penzi, ale loutkám zůstal věrný dodnes. V Mladé Boleslavi vede loutkářský kroužek, kde děti učí hrát černé divadlo.
Kolik lidí vodí postavy Jů a Hele? A je loutkoherectví nebezpečné povolání? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
