Kladenské divadlo V.A.D. proslulo osobitým humorem. Jejich autorské hry převzaly profesionální scény po celé republice

Za zkratkou v názvu V.A.D. se ukrývá slovní spojení Velmi Amatérské Divadlo. Tvůrčí tým Divadla V.A.D. Kladno patří ale ke špičce. Jejich autorské hry jsou natolik originální a úspěšné, že je hrají i profesionální divadla. Hru Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka hrálo pražské Divadlo ABC nebo Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami. Komedii Upokojenkyně na repertoár zařadilo Městské divadlo Zlín.

Divadlo V.A.D. Kladno v roce 1998 založili bývalí spolužáci z kladenského gymnázia. „Začalo to tak, že nám přišlo líto, že bychom se už nevídali, tak naše kolegyně vymyslela, že bychom zkoušeli hru Václava Havla Asanace,“ vzpomíná jeden ze zakládajících členů divadla Jan Červený. Havlovu hru nakonec nedozkoušeli, ale věci se už daly do pohybu. Brzy následovala první autorská hra s názvem Sága rodu Rassini. Původně vznikla z nudy při poslechu desky, kdy se stále čekalo na nedochvilné členy souboru. Sonda do života italské mafie byla prošpikovaná groteskou a černým situačním humorem.

Fe-érie o Kladně patří ke klenotům divadla V.A.D.

Černým humorem oplývá i Fe-érie o Kladně, která patří mezi diváky k nejoblíbenějším. „Je to naučně-didakticko, ale zábavná industriální hra,“ vysvětluje další z tvůrčího týmu Jan Karas. Fe-érie zavede diváky do dělnické šatny Poldi, kde vám během 70 minut před očima proletí 250 let kladenské historie. Původně to podle Jana Červeného mělo být loutkové představení, z toho sice nakonec sešlo, nicméně v činoherním pojetí zažijete krtka a jeho objev uhlí, vznik proslulého loga Poldi, dělnické bouře, hokej i romanci na pracovišti.

Velikost souboru kolísá s příchody a odchody členů. V současné době se počet členů pohybuje kolem 30 lidí. Z původní sestavy zůstala silná pětka. Pro divadlo je typické, že většina herců se ukrývá za pseudonymy. Jejich autorské hry a originální dramatizace často sbírají ceny. Divadlo vystoupilo na řadě přehlídek jako Jiráskův Hronov, Budějcká Thálie, Nučický kahan, Loutkářská Chrudim nebo Winterův Rakovník.

I když hrají už více než čtvrt století, stále se u toho skvěle baví. „Někteří kolegové tvrdí, že je baví víc představení připravovat, než hrát, “ směje se Jan Karas, když potlesk na konci představení nebere konce. „Tohle to je ta odměna. To, že se baví ten divák, tak vás to baví dvojnásob.“

Spustit audio