Kostelnice Věra Langová zná Svatou Horu od sklepa až po půdu. Střeží tři obří svazky klíčů od všech dveří baziliky

Pracovní den Věry Langové začíná časně ráno. „Musím tady být tak kolem šesté hodiny, aby už v půl sedmé jsem měla všechno oběháno, a bylo otevřeno a mohli přijít první poutníci. No, a pan farář, aby měl také všechno připraveno,“ vysvětluje během rychlé chůze z chrámové lodi do zákristie. Sebou bere těžký svícen, na kterém rychle upravuje kostelní svíce. Několikrát za den musí zastřihnout knoty a oříznout vosk, aby svíce nestékaly a stále vypadaly pěkně.

Čtěte také

Na Svaté Hoře v Příbrami můžete strávit i noc. Zážitkový pobyt vám nabídne víc, než běžná prohlídka

Práce kostelnice připomíná péči o velkou domácnost. Pere, žehlí ubrusy na oltář, ubrousky i kněžská roucha, připravuje vše pro bohoslužby, jedná s lidmi, počítá peníze, vyřizuje telefonáty, vítá návštěvy, pečuje o výzdobu a zařizuje vše, aby poutní místo bylo stále krásné a nic nerušilo poutníky při rozjímání. Teď právě jedná s řemeslníky, kteří se chystají na další etapu čištění štuků na stropech baziliky. „Vždycky v zimě po Vánocích až do Velikonoc tady řádí restaurátoři,“ usmívá se, zatímco rázně organizuje stěhování obřích dřevěných zpovědnic.

Má i svoji figurku v betlémě

Dělníci pracují rychle, a tak je kostelnice za dobrou práci odmění vánočkou, kterou pro ně v noci upekla. V kapli Svatého Ignáce ještě překontroluje betlém, který se bude uklízet až na Hromnice, tedy 2. února. Svatohorský betlém se stále rozšiřuje a některé figurky zobrazují skutečné osobnosti spojené se Svatou Horou. Nemůže tam proto chybět ani figurka obětavé kostelnice Věry Langové. Poznáte ji podle toho, že nese pekáč a rozdává buchty.

Věra Langová pečuje také o Panenku Marii Svatohorskou. Když chce sošku převléknout, musí si vzít ze zákristie skládací dřevěné schody, vystoupat k oltáři a opatrně otevřít skleněná dvířka. „Panna Maria Svatohorská má asi 150 kusů šatiček,“ říká paní Langová, zatímco po točitém schodišti rychle stoupá do patra a otevírá obří skříň, kde visí dlouhé řady ramínek s šaty všech možných vzorů a barev.

Svatohorská kostelnice se po celý den nezastaví, její chůze spíš připomíná trysk, jen v bazilice trochu přibrzdí a rychle kontroluje, zda je vše na svém místě. Její smích je nakažlivý, a tak každý, kdo se s ní setká, odchází s úsměvem, jak můžete slyšet i v reportáži Báry Kvapilové.