Které houby sbírat v říjnu? Jedlé podzimní čirůvky. A strmělku mlženku

Čirůvka fialová

Čirůvka fialová bývá doporučována diabetikům, protože snižuje hladinu cukru v krvi. Bez tepelné úpravy má však i negativní účinky. „Rozkládá hemoglobin, to znamená, že narušuje červené krvinky. Ale už mírným povařením se příslušné jedy ničí, takže se jí nemusíme obávat,“ vysvětluje Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

Fialová barva je jasným znakem čirůvky fialové, takže ji lehce poznáme. Houba je fialová ve všech svých částech – na klobouku, na třeni, i na řezu, později trochu mění barvu do hněda. Roste především v listnatých a jehličnatých lesích.

„Musíme dávat pozor, abychom si ji nespletli s nějakým pavučincem, např. s pavučincem fialovým,“ říká plzeňský mykolog, „ovšem pavučince mají výtrusný prach tmavě hnědý, kdežto čirůvky bílý.“ Pavučinec fialový sice bývá uváděn jako jedlá houba, ale je velmi vzácný a proto by se neměl konzumovat, navíc mezi pavučinci je řada silně jedovatých druhů.

Čirůvka dvoubarvá

O něco později než čirůvka fialová roste čirůvka dvoubarvá. Najdeme ji spíš na lukách nebo na okrajích cest. Má světle až středně hnědý klobouk. Třeň i lupeny jsou zbarveny do fialova podobně jako u čirůvky fialové.

Čirůvka havelka

Hlavně pod borovicemi nebo pod smrky můžeme objevit čirůvku havelku. Vyznačuje se kloboukem do zelenkava, může být šedý, někdy nabíhá až do černé barvy, je hedvábně lesklý a vláknitý. Lupeny záhy nabíhají do citronově žluté barvy. „Havelka je velmi dobrá čirůvka, ale poslední dobou nám, bohužel, v lesích ubývá,“ potřásá hlavou Zdeněk Hájek.

Čirůvka zemní

Čirůvce havelce je podobná čirůvka zemní, ale na rozdíl od ní má spíš jemně šupinkatý povrch klobouku, lupeny jsou bílé, později našedlé a nikdy nemají zelený odstín. Je to jedlý druh, o poznání méně kvalitní než čirůvka havelka. Na trzích dřív čirůvku zemní často nabízeli právě jako havelku.

Čirůvka zelánka a čirůvka osiková

Po případech otrav údajně čirůvkou zelánkou ve Francii ji i novější české atlasy hub řadí mezi mírně jedovaté houby. Roste hlavně v sušších borových lesích. Zdeněk Hájek radí sbírat téměř dvojnici čirůvky zelánky: „Velmi podobná jí je čirůvka osiková, která roste pod osikami nebo duby na vlhčích místech. A ta je vedena jako dobrá jedlá.“

Temné čirůvky nebrat

Vyhnout bychom se měli čirůvkám, které mají tmavě hnědý klobouk nebo černé šupiny. Jsou to jedovatá čirůvka tygrovaná a nejedlá čirůvka černošupinná. Podle plzeňského odborníka tyhle čirůvky už na pohled nijak nevábí ke sběru.

Strmělka mlženka

Do sladkokyselého nálevu s čirůvkou fialovou se skvěle hodí strmělka mlženka. Je to výrazně aromatická houba, proto se obvykle nedává do klasické smaženice, ve které ostatní houby svou chutí přebíjí.

„Mívá světle šedý klobouk, v mládí na okrajích ojíněný,“ popisuje mlženku předseda Mykologického klubu Plzeň, „lupeny jsou poměrně husté, světlé, maličko jakoby sbíhavé, třeň se dolů rozšiřuje. Výtrusný prach je bílý.“ Strmělka mlženka roste v kruzích nebo v pruzích, vždy ve větším množství a to jak v listnatých, tak v jehličnatých lesích ve vysoké vrstvě opadu, tedy v listí nebo v jehličí.