Lázně Františka Josefa I. v Liberci byly nejluxusnější v monarchii. Dnes slouží jako galerie
Liberec prožil svoji nejvýznamnější éru v 19. století ještě jako Reichenberg, kdy byl prudce se rozvíjejícím průmyslovým městem. Počátek 20. století se pak dá považovat za jeho „zlatý věk“. Tehdy v Liberci vyrostla řada architektonických skvostů. Jedním z nich jsou Lázně Františka Josefa I., novorenesanční budova postavená podle projektu vídeňského architekta Petera Paula Branga, která je v současné době sídlem Oblastní galerie Liberec.
Na přelomu 19. a 20. století ještě nebyly v domácnostech běžné dnešní koupelny. A tak očistné městské lázně významně zlepšily hygienu obyvatel. O jejich zřízení se diskutovalo od roku 1896 a rozhodnutí padlo v roce padesáti let panování císaře Františka Josefa I., tedy roku 1898. Honosná stavba se znaky secese je dílem libereckého stavitele Adolfa Bürgera. Postavena byla v letech 1900 až 1902.
„Liberec, tehdy Reichenberg, byl jedním z nebohatších měst monarchie, což je vidět i tady na té křižovatce, kde naproti lázním byla postavena další výstavní budova libereckého muzea. A lázně Františka Josefa I. byly ve své době nejhonosnějšími lázněmi, dá se říct v celé monarchii,“ říká ředitel Oblastní galerie Liberec Filip Suchomel.
Jádrem lázní, které byly nejen místem očisty, ale také místem setkávání, byl na svoji dobu velký bazén o rozměrech 20 krát 10 metrů. Nad ním se klenula hala přes dvě patra ukončená světlíkem, který bylo možné v létě částečně otevřít. „Kromě toho zde byly umývárny pro různé třídy obyvatel. Od superluxusní první třídy, která si nezadala s lázněmi v Baden-Badenu, přes druhou i třetí třídu, kam mohli docházet i běžní obyvatelé. Takže to nebyly lázně jen pro horních sto nebo tisíc lidí,“ vysvětluje Filip Suchomel.
Bazén dnes připomíná skleněná prosvícená podlaha. Prostory nad ní i pod ní tvoří dva velké výstavní prostory. Bazénová vana musela při přestavbě ustoupit novému využití, ale připomíná ji technické patro. A nejen ji. V tomto patře je stálá expozice připomínající nejen historii galerie, ale i historii samotné budovy městských lázní nesoucí hrdě na štítu císařovo jméno. Fotografie zachycují výstavbu i podobu lázní v dobách největší slávy. Konec doby lázeňské začal rokem 1984, kdy byl otevřen bazén na Tržním náměstí, a vyvrcholil po roce 1990.
Po skončení lázeňské činnosti a restituci budova několikrát změnila majitele i využití. Byla tam například diskotéka, divadlo či bazar. V roce 2005 bývalé lázně koupilo město Liberec a o pár let později se zrodil nápad využít je pro galerijní účely. Stavební práce probíhaly od září 2011 do června 2013 a po přestěhování sbírek a instalaci expozic zahájila Oblastní galerie Liberec svoji novou epochu v budově lázní 28. února 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
