Lezení po skalách dodalo Matěji Fischerovi odvahu změnit svůj život

Matěj Fischer vyrůstal ve Vraném nad Vltavou v harmonické a umělecky založené rodině. Přestože už od dětství rád lezl do výšek, byl vždy rodiči napomínán, aby slezl dolů a dával na sebe pozor.

Ostatně, jak kdysi zpíval Ivan Mládek ve své veselé písničce o horolezcích - „horolezčata mohou vychovávat asi zase jenom horolezci a horolezkyně…“. Starostliví rodiče syna vedli k umění i ke sportu, ale výšky byly vždy dávány za příklad jistého nebezpečí. A tak to v mládí vnímal i Matěj.

Zvítězila touha po zakázaném

Na této stěně Matěj Fischer začínal. Z lezení po skalách a stěnách se stala jeho nová profese|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Matěj byl vždy chytrý na studium cizích řečí a díky rodičům také často jezdil do zahraničí. A to ovlivnilo jeho prvotní životní plány.

Původně vystudoval Školu mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a své schopnosti a vědomosti chtěl jednou uplatnit v diplomatických službách. Intenzívně studoval cizí jazyky a po ukončení Školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze asi tři roky získával praxi v zahraničních firmách.

Už na konci studií ale začínal cítit, že realita této práce je jiná, než si představoval. Nakonec se rozhodl dělat to, co ho skutečně baví.

Láska na první pohled ho přivedla k lásce životní

Před čtyřmi lety mu jedno nedělní odpoledne změnilo život. Poprvé si ze zvědavosti vyzkoušel lezení po umělé stěně a byla to doslova láska na první pohled. Byl mile překvapen, že lezení po skalách je kvalitní sport, který navíc posílí fyzickou i psychickou kondici. Na stěně nejen posílil svaly, ale musel se zbavit i strachů, které ve výškách řeší každý. Správná rozhodnutí navíc mohou ve výškách zachránit život.

Na stěně se cítil „jako doma“ a kromě toho, že ho lezení bavilo, zjistil, že ho i celkově utužilo. Z nového koníčka se postupně stala vášeň a nakonec i nová profese. A co víc, při lezení potkal i svou životní partnerku. Vzájemně se doplňují, předávají si zkušenosti.

Matěj Fischer rád zasvěcuje do lezení po stěnách všechny zájemce - od dětí po seniory|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Trenér, který má trpělivost s každým

Matěj už rok pracuje jako trenér lezení na umělých stěnách a získal i odbornou licenci jako instruktor skalního lezení. Rozhodování o změně profese ale nebylo jednoduché. Měl hlavně obavy, jestli ho jeho nový koníček i uživí.

Dnes v Lezeckém centru SmíchOFF v Praze trénuje zájemce o lezení všech věkových kategorií. Věnuje se i malým dětem a trpělivost má i se seniory. Přestože je spíše introvert, komunikaci a jednání s klienty zvládá dobře díky tomu, jak moc ho lezení po stěnách baví. Navíc si uvědomil, že si při vysvětlování techniky lezení sám mnoho věcí uvědomuje a tím se i sám zdokonaluje. Jak to jen trochu jde, odjíždí ale se svou partnerkou do přírody, kde spolu slézají náročné skály a tvrdě trénují. Lezení v přírodě je pro něj odpočinek i adrenalin… to ticho a úzký kontakt se skálou je úchvatný zážitek.

Matěj ví, jak je těžké udělat zásadní profesní změnu. Je ale přesvědčen, že to stojí za to. A rozhodně radí všem, kteří podobné situace řeší, na nic nečekat. Pokud člověk vše podřídí tomu, co ho baví, cesty i možnosti se samy dostaví.