Liberec: Kromě textilního průmyslu měl i pozoruhodnou dopravu. Kuriozitou bylo zavedení dlažebného
Liberec byl po staletí považován za středisko textilního průmyslu. Na začátku dvacátých let 20. století žilo ve městě téměř 85 tisíc lidí. Češi tvořili tehdy pouze 15 procent obyvatelstva a ve městě byla poměrně silně zastoupena střední třída. Narodila se tu i herecká legenda Vlasta Burian.
RANÁ FAKTA
- 1352 – první písemná zmínka o Liberci, tehdy Reichenbergu
- 1577 – císař Rudolf II. povyšuje Liberec na město
- 18. století – vznikají první textilní manufaktury
- 1850 – do Liberce je zavedena pošta, železnice a telegraf, je vybudovaná první plynárna v Čechách
- 1907 – byla slavnostně otevřená nová horská chata na Ještědu
„Před sto lety, tedy v roce 1923, doznívala první světová válka a v Liberci byla ustanovena tzv. provincie Deutsch-Böhmem, kdy byly velké separatistické tendence. Místní Němci chtěli vytvořit takovou autonomní oblast. Říkalo se tomu německé Rakousko,“ říká památkář a historik architektury Jaroslav Zeman.
FOTO: Nároží Soukenného náměstí a Pražské ulice se secesním obchodním domem Bruder - Bayer vlevo. Tento blok domů byl zbourán v roce 1931. Na jeho místě vznikl parčík. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (Ph00859-LBC) a Jana Volková
V té době náměstí, tak jak ho známe dnes, ještě neexistovalo. Uprostřed stál obchodní dům Bayer. Na místě dnešního nákupního střediska Fórum bylo několik domovních bloků a celá řada náhonů. Velká konjunktura nastala až po roce 1925, kdy začaly vznikat ty největší a nejvýznamnější liberecké stavby.
Liberecký Prátr, Nisa, Brouk a Babka
Kolem Soukenného náměstí začalo vznikat ‚liberecké City‘. První významnou stavbou byl osmipatrový mrakodrap palác Dunaj, otevřený v roce 1928. O rok později byl otevřen desetipodlažní víceúčelový dům s kavárnou Generali, dnes známý jako Nisa.
Do výšky vyhnala společnost Baťa také svůj nový obchodní dům ve funkcionalistickém stylu, který otevřela v roce 1932 na nároží Pražské ulice. O kousek dál začal zákazníkům v roce 1936 sloužit i moderní obchodní dům Brouk a Babka, ne nepodobný slavné Bílé labuti v Praze.
FOTO: Pohled do Pražské ulice od jihu a nároží s dnešní Jezdeckou ulicí. Na místě roubeného hostince „Zur Sandschenke“ byl v roce 1936 postaven funkcionalistický obchodní dům s prosklenou fasádou Brouk a Babka podle architektonického návrhu Jana Gilara. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (F0096) a Jana Volková
„Zároveň vznikala poměrně masivní, družstevní i městská výstavba. Začalo se na začátku 20. let s budováním městského sídliště na Králově háji, což je taková část s malebnými domečky, a velká výstavba vznikala v prostoru za nádražím v oblasti, které se říká Jeřáb. Už od konce 19. století se totiž Liberec potýkal s permanentní bytovou krizí,“ vysvětluje památkář.
FOTO: Pohled ze Soukenného náměstí do Pražské ulice ve středu s železářstvím Jana Mráze. Na místě Mrázova domu vyrostl v roce 1932 funkcionalistický obchodní dům Baťa podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (F00525L) a Jana Volková
V roce 1923 vznikl liberecký Prátr, který tehdy sloužil podobně jako dnes zábavní parky. Nebyla to přímo architektura, ale bylo to svým způsobem unikátní. „Byl na dnešním Tržním náměstí a částečně souvisel s libereckými veletrhy, tenkrát Reichenberger Messe, které se tady pořádaly. Tradice výstavnictví je v Liberci dlouhá a byla inspirovaná Lipskem. První ročník se konal v roce 1921. K tomu se přidaly všelidové veselice, což právě prezentoval Prátr,“ vypráví Jaroslav Zeman.
Liebiegovy domy a byty předčily tehdejší standard
Liberec je znám jako středisko textilního průmyslu. Na tradiční plátenictví a soukenictví navázal ve druhé polovině 19. století Johann Liebieg. Jeho továrna byla největší na severu Čech a byla to taková malá průmyslová čtvrť. Před první světovou válkou zaměstnávala firma na 6000 lidí, z toho polovinu právě v Liberci.
FOTO: Pohled na zadní průčelí novorenesanční radnice na náměstí Dr. E. Beneše s budovou Divadla F. X. Šaldy vpravo. Divadlo bylo postaveno podle plánů vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Budova byla otevřena v roce 1883. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (Ph01101) a Jana Volková
„V roce 1923 skončila poslední třetí fáze výstavby Liebiegova města, a i když to formálně nebyla čtvrť, byla za ni považována. Sloužila pro zaměstnance liebiegových podniků. Po roce 1923 už vlastně žádné nové domy tady nevznikly,“ říká Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci.
Dělníci v této nové čtvrti měli všechno, co potřebovali k životu. Kromě domů a bytů tam byl lékař, koloniál, prádelna, mandl, škola, školka i kostel. Kvalitou přitom mnohé z těchto domů a bytů předčili tehdejší standard. Každý domek měl zahrádku, a přestože se tam našly i byty o jedné místnosti, většina ostatních měla kuchyňku a jeden nebo dokonce dva pokoje, což na tehdejší dobu nebylo vůbec obvyklé.
FOTO: Pohled do Železné ulice od západu a od kostela svatého Antonína Velikého k náměstí Dr. E. Beneše s novorenesanční radnicí. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (Ph01100) a Jana Volková
Pozoruhodná doprava
Z hlediska dopravy je Liberec také zajímavým městem. „Doba se pomalu vzpamatovávala z poválečné nouze a automobily už konečně získávaly podmínky pro provoz. Takže třeba benzin přestával být nedostupnou surovinou. Pomalu se začal rozvíjet sektor služeb, jako byly dealeři pohonných hmot, maziv, autoservisy,“ říká Jiří Křížek ze Severočeského muzea.
Tehdejší šéf největší liberecké textilní továrny Theodor Liebieg (vnuk Johanna Liebiega) byl i prvním českým držitelem řidičského oprávnění a také automobilu.
Rozvoj dopravy se projevil až v druhé polovině 20. let, kdy se Liberec opravdu stal jakýmsi tahounem československého motorismu. „Je zajímavý přístup města. Liberec v tomto období zavedl v podstatě až středověký způsob zdanění dopravy, zavedl tzv. dlažebné. To bylo opravdu velmi omezující pro rozvoj dopravy ve městě. Většina měst od tohoto ustoupila, ale Liberec na tom svéhlavě trval. Je to taková kuriozita v dějinách Liberce,“ říká Jiří Křížek.
FAKTA
- 1897 – ve městě už jezdí tramvaje a byl to oblíbený způsob dopravy
- 1927 – zavedená první městská autobusová linka Liberec–Ruprechtice
- 1948 – Liebiegův koncern dostal nové vedení i jméno. Textilana fungovala až do roku 2003
FOTO: Pohled do dnešní ulice 5. května od jihozápadu. Už ve dvacátých letech projížděly ulicí tramvaje, stejně jako dnes. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (Ph00888) a Jana Volková
Ikonický Ještěd s televizním vysílačem
Ve čtvrtek 31. ledna 1963 vyhořela horská chata na Ještědu. Liberečtí projektanti ale okamžitě začali plánovat nový hotel i s televizním vysílačem. V létě 1973 byla stavba na Ještědu dokončena a v září předána veřejnosti.
FOTO: Roku 1907 byla na vrcholu Ještědu otevřena nová Horská chata na Ještědu. Byla postavena během pouhých šesti měsíců a patřila k ní 28 metrů vysoká vyhlídková věž. Chata vyhořela v roce 1963 a na jejím místě byl otevřen hotel s vysílačem v září 1973. Zdroj: Fotoarchiv Severočeského muzea v Liberci (F01613) a Jana Volková
K rozvoji okrajových částí Liberce došlo v 70. a 80. letech minulého století. Rostl i počet obyvatel díky nově budovaným sídlištím Kunratická, Broumovská a Rochlice. K 1. lednu 2022 žilo v Liberci už téměř 103 000 obyvatel.
V roce 2123 chytré město a móda jako v rokoku?
Úkolem náměstka libereckého primátora pro veřejný prostor a architekturu Jiřího Janďourka je připravovat chytré město pro chytré lidi. „Myslím, že pro Liberec bude zásadní zřídit rychlou kapacitní železnici, která bude aspoň kolem 200 km/h. Ale s tím, že si myslíme, že by se zpátky do města měly vrátit i původní funkce města, například že v Obchodní ulici budou obchody v parteru, to znamená vytváření zelených koridorů a udržovaných parků. A to je velký úkol pro město.“
Podle něj mnoho vzdělanějších lidí vyžaduje právě tyto kvality města. „Musíme umět dobře plánovat a zároveň pracovat s lidmi, kteří ve městě žijí. To je klíč ke kvalitě města. To nejsou jen budovy, já tomu říkám hardware, důležitý je ten software.“
Z hlediska módy bude podle expertů všechno o materiálu. „Uvidíme, kam se ty materiály vyvinou. Snažíme se odlehčovat a recyklovat a v tom, si myslím, je budoucnost. Může se taky stát, že tady budeme za sto let všichni chodit nahatí,“ konstatuje s úsměvem Ondřej Ludín a z katedry designu Technické univerzity Liberec.
To je trochu odvážná vize, ale možná se není potřeba bát. „Materiály zůstanou stejný, protože už 10 000 let se oblékáme do toho samého. Pořád chytáme a holíme ovečku, spřádáme nitě a pěstujeme kytičky. Občas uděláme nějaký syntetický vlákna, ale pořád ty technologie budou stejně komplikovaný. A vzhledem k tomu, že teď móda jde k jednoduššímu, tak za těch sto let se zase rozkošatí do nějakého nového rokoka nebo něčeho hodně zdobnýho,“ myslí si Jana Drašarová, bývalá děkanka textilní fakulty.
Jak budoucnost oděvnictví a svého města vidí studenti? Jaká móda byla tehdy v nabídce? Poslechněte si ve speciálním projektu Proměny měst, který jsme připravili ke 100 letům Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.