Praha: Revoluční myšlenkou podoby metropole se stal princip zahradních měst a vilových čtvrtí

Praha v roce 1923 dostala ideu celku a vznikaly regulační plány. „Došlo k radikální změně. Stavební úřad stanovil stejnou šířku ulic a výšku budov ve všech čtvrtích, takže město zkompaktnělo a vznikla taková městská tkáň. Už jenom podle stylu poznáte, jestli jste na Vinohradech nebo v Dejvicích,“ míní historik umění Richard Biegl.

FOTO: Náměstí republiky s bývalými kasárny Jiřího z Poděbrad. V roce 2007 zde bylo otevřeno pro veřejnost obchodní centrum Palladium. Vpravo štít kostela sv. Josefa a před ním na historické fotografii z rolku 1923 čekárna a měnírna elektrických podniků a veřejné záchodky. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Díky tomu se Praha „zpekla“ do metropole, přičemž nedošlo k radikálnímu zásahu do panoramatu. „Třeba Josef Havlíček chtěl ty velikánské mrakodrapy na Novém Městě nebo nemocnice na Novém Městě. Dnes je jeho ceněnou architekturou stavba Všeobecného penzijního ústavu od Karla Honzíka a Josefa Havlíčka. Kdyby ale byla ještě o trošku vyšší, tak už s ní má Praha panoramaticky opravdu problém. A takto se mělo pokračovat. To se ale nerealizovalo, a město si tak uchovalo původní stav architektury a krajiny, kdy architektura dotváří krajinu a jen ji doplňuje lokálními dominantami. Ničím ji nepřebíjí,“ shrnuje historik.

FOTO: Staroměstské náměstí s chrámem Panny Marie před Týnem ve stylu vrcholné gotiky. Byl to hlavní kostel Starého Města pražského. Na jeho stavbě se podíleli významní stavitelé té doby, Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Chrámu dominují dvě, 80 metrů vysoké věže. Levá se jmenuje Eva, pravá má jméno Adam. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

V roce 1923 probíhal v Praze, jako v centru prosperujícího Československa, bouřlivý rozvoj:

• V budově zemského velitelství byla založena eskortní četnická stanice.
• Vznikla tělovýchovná jednota Bohemians a u ní veslařský klub.
• Vedení divadelní scény Rokoko převzal komik Vlasta Burian.
• Pro Karla Čapka a jeho bratra Josefa byla dostavována vila v novinářské čtvrti na Vinohradech.
• V ulici Na Poříčí byla dokončena legendární budova Legiobanky, která je typickým představitelem rondokubismu, národního slohu. V podobném duchu se stavěl i palác Adria na Zlatém kříži, dnes sídlo Divadla Bez zábradlí.

FOTO: Staroměstská radnice z ochozu chrámu Panny Marie před Týnem na fotografii z roku 1927. Radnice byla zřízena roku 1338 jako sídlo samosprávy Starého Města. Nejstarší část tvoří jižní křídlo s nádhernou 70 metrů vysokou věží a unikátním orlojem. Severní křídlo radnice bylo zničeno požárem 8. května 1945. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Urbanistická revoluční myšlenka

Ve 20. letech se Praha rozšiřovala i na severozápadě, kde podle smělého urbanistického plánu Antonína Engela nově vznikly Dejvice. Engel kombinoval barokní koncept s širokými bulváry a honosnými třídami s klasicizující architekturou.

„Protipólem blokové koncepce Dejvic jsou vily, které stoupají do svahů. Ve 20. letech vznikla jako samostatná čtvrť Ořechovka. Obecně princip zahradních měst a vilových čtvrtí postupně obklopí celý severozápad Prahy. To, že město nemá mít jenom ty bloky, byla sama o sobě revoluční myšlenka,“ zdůrazňuje historik Biegl.

FOTO: Pohled do ulice Na Příkopě v roce 1922. Po zrušení ghetta se do ulice přistěhovala řada židovských kupců. Ti si zde otevřeli obchody a založili pozdější věhlas ulice jako obchodní třídy s nejproslulejšími pražskými obchody. Tuto pověst získala ulice Na Příkopě zejména po roce 1900. Platí za luxusní třídu i dnes. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Společenský život

V roce 1923 vznikl na Ořechovce i společenský dům s kinem. Prvním promítaným snímkem byl němý film Kid s Charlie Chaplinem.

V centru města vznikaly další nové pasáže, například v paláci u Stýblů. Byly to předchůdkyně dnešních obchodních center. Nové prostory získala i pasáž u Nováků, která byla důmyslně napojená na palác Lucerna. Honosný průchod mezi ulicemi v paláci Fénix zase vznikl díky architektům Josefu Gočárovi a Bedřichu Ehrmannovi.

FOTO: Historická budova Národního muzea v novorenesančním stylu d architekta Josefa Schulze z roku 1891 se nachází v horní části Václavského náměstí na Novém Městě. Spolu s Národním divadlem a Rudolfinem představuje Národní muzeum nejhodnotnější neorenesanční architekturu v českých zemích. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Pro Prahu se obrovským vzorem stala Paříž. „Praha se snažila napodobovat pařížskou módu, pařížský styl, pařížský veřejný prostor. Snažila se napodobovat pařížskou zábavu. Vznikala varieté s živými vystoupeními.“

12 fotografií

Speciální umístění kaváren

Pražané, stejně jako Vídeňané, milovali kavárny. „Praha ovšem oproti Vídni, Budapešti nebo německým městům měla specialitu, kterou byly kavárny umístěné v prvním patře. Toto umístění se plně rozvinulo právě za první republiky, kdy v palácích byl parter domů využíván pro obchod a do kavárny museli návštěvníci vyjít pár schodů do prvního patra. Tak se to dodnes zachovalo třeba v kavárně Louvre,“ upozorňuje publicista Dan Hrubý.

Postupně vznikaly kavárny po celé délce Václavského náměstí. „Nakonec se tradovalo, že by Václavským náměstím šlo projít na úrovni prvního patra, kdyby si člověk čelem nebo kladivem razil cestu z kavárny do kavárny,“ usmívá se Hrubý.

FOTO: Staroměstskou mosteckou věž spolu s Karlovým mostem nechal vybudovat podle návrhu Petra Parléře císař Karel IV. v polovině 14. století. Brána do Starého Města byla koncipována zároveň jako symbolický vítězný oblouk, kterým procházeli čeští králové na své korunovační cestě. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Město zločinu

Nutno zmínit, že Praha byla ve 20. letech 20. století i na světové úrovni v oblasti zločinu. „Co v tom bylo nové, byla jistá otevřenost, která souvisela s modernitou. Najednou se v Praze objevují podvodníci až z Ameriky. Objevuje se Egypťan Muchtára Fakrí, který prodal v Německu koncesi na železnici do Mekky, kam do té doby museli muslimští poutníci putovat na velbloudech za obrovské peníze. Potom se ztratil do Prahy. Nakonec byl dopaden,“ líčí Hrubý.

V Praze dále dochází k atentátu na švagra albánského krále, v té době albánského velvyslance. „U soudu je pak vrah zavražděn, aby byl umlčen jako svědek. Praha se stává dějištěm politického zločinu, který souvisí se zájmy velmocí a moderních zločinů, jako jsou velké finanční podvody a spekulace.“

Fenoménem se stává bulvár: Stříbrného listy, Polední list, Ranní list. „Ta zvláštní směs velkých titulků, lží, polopravd a práv. To zaměření na život různých podvodníků, tanečnic, kokainistů, jak se v té době říkalo, to vlastně objevuje až první republika,“ poukazuje publicista.

FOTO: Tramvajová nehoda na horním konci Václavského náměstí a Wilsonovy třídy na fotografii ze dvacátých let 20. století. Dnes místem vede magistrála pro automobily. V pozadí původní historický dům na nároží. Na jeho místě postaven v roce 1954 pozdější slavný Dům potravin. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Vznik letišť a první vysílání rozhlasu

6. října roku 1923 byly ve Kbelích založeny Československé státní aerolinie. První okružní let připadl na památné datum 28. října 1923, tedy k výročí založení Československé republiky. Následující den se uskutečnil první dálkový let Praha-Bratislava, který trval tři hodiny.

FOTO: Čechova ulice v Praze 7 – Bubenči na fotografii z roku 1927. Ulice byla pojmenována v roce 1901, tedy ještě za života Svatopluka Čecha. Je proto pravděpodobné, že získala své jméno podle praotce Čecha, tak jak to uvádí Kronika královské Prahy. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

„Další rok, v roce 1924, bylo otevřeno letiště v Košicích a v roce 1926 letiště v Brně,“ dodává historik Michal Plavec z Národního technického muzea. „Původní myšlenka založení Československých státních aerolinií od samého počátku byla pouze propojit ten nejzápadnější a nejvýchodnější cíp republiky. Pokud možno letecky a co nejrychleji.“

„Navigace v té době byla nulová. Lítalo se podle mapy, později se aspoň mezi Kbely a Bratislavou, převážně přes Českomoravskou vrchovinu, vytvořila síť tzv. světelných majáků, podle kterých se piloti-navigátoři orientovali. Majáky byly vystavěné pokud možno v co nejpřímější lince mezi Prahou a Bratislavou. Co se týká ceny letenek, pro kratší lety byla obvykle vyšší, než byl měsíční plat dělníka.“

FOTO: Původní Terminál Sever Letiště Praha od skupiny architektů vedených Karlem Filsakem. U hlavního vstupu od parkovišť byla společná příletová a odletová hala, která sloužila pro tuzemský i zahraniční provoz. Z terminálu se dnes odbavují lety mimo Schengenský prostor. Zdroj: MO ČR – Vojenský historický ústav Praha a Jana Volková

Na kbelském letišti byl maják stavěný jako vodárna a později jako první vysílací stanice Československého státního rozhlasu. 18. května 1923 spustil rozhlas ze Kbel své první vysílání. O deset let později už vysílal z nové stálé budovy na Vinohradské 12.

Praha v roce 2123

Z hlediska architektury a urbanismu se podle ředitele sekce rozvoje města architekta Jaromíra Haince Praha nijak zásadně nezmění. „V nejbližším období jsou plánované úpravy na 2 miliony obyvatel. Ale asi by měla být vedena diskuse o tom, jestli nemá být Praha plánovaná ještě na vyšší kapacitu. V některých částech bude nevyhnutelné, že se přimknou okolní vesnice.“

To si vyžádá úvahy o podobě metropolitní centrální části. „Asi si nikdo nebude představovat, že bychom za Pražským hradem vystavěli mrakodrapy tak, aby byly vidět z Karlova mostu. Na druhou stranu jsou místa, kde se už dnes plánují budovy vysoké okolo 100 metrů, ať už je to Pankrácká pláň, okolí stanic metra D nebo Praha 13. Výškové budovy ve světě mají dneska kolem 500 metrů, ale to u nás nepředpokládám. Myslím si, že bychom si to naše krásné dědictví neměli svévolně ničit.“

23 fotografií

Astrofyzik Jan Veselý z Planetária Praha si zase myslí, že za sto let už nebudou velká letadla spalující obrovské množství paliva. „Vidím to tak, že bychom mohli dospět i do stádia, že se na malé vzdálenosti budeme dopravovat nějakými maličkými dopravními stroji, které možná budou i létat vzduchem.“

To, že by z Prahy mohly za sto let startovat sondy do vesmíru, si astrofyzik představit dokáže. „Pokud je správná moje myšlenka, že těch startů bude stále více, tak když vidím ten vývoj raket a technologií, je možné, že si jednou troufneme posílat rakety i z obydlených oblastí. Nevím, jestli zrovna z Prahy, ale třeba letiště zavede nějaký terminál 4 nebo 5, ze kterého budou startovat rakety místo letadel.“

Jak vidí budoucnost studenti jednoho pražského gymnázia? Jaká klientela chodila do tehdejších vyhlášených kaváren? Poslechněte si v záznamu speciálního projektu Proměny měst, který jsme připravili ke 100 letům Českého rozhlasu.