Manželé Volfovi: Líbila se mi a byla temperamentní. A to je pořád, říká s láskou František o Uršule

Františkovi bylo osmnáct, měl po maturitě a chodil do práce. Ve volném čase rád tancoval. Jednoho zářijového dne roku 1961 se s kamarády vydal z Chlumce na Ústecku do Chabařovic na taneční zábavu. „Tehdy se chodilo na čaje. A tam jsem poznal takovou okatou holku, která se mi zamlouvala,“ vypráví. „Byla temperamentní, a to je dodnes. Až jsem někdy zpocenej.“

„František mě vyzval k tanci a my pořád tančili. Často jsme chodili na čaje a stihli jsme i plesy. Vždycky jsme s tancem na parketu začínali i končili my dva,“ usmívá se Uršula. „Já byla taková potvůrka. Šel mě třeba doprovodit, tam jsme se pusinkovali, ale to bylo všechno. Schválně jsem ho zdržovala, aby mu ujel autobus, jestli si ho nechá ujet. Tak jsem poznala, že mě má opravdu rád.“

O rok později šel František na vojnu do Liptovského Mikuláše. „Mezitím jsem měla ještě jednoho nápadníka, který měl stejné příjmení, ale s W. Nešlo o nic vážnýho, jen jsme se kamarádili. Z jeho okolí mi stejně říkali, že neumí být věrnej. Nic jsem s ním neměla. Počkala jsem si na Frantu, intimnosti přišly až po vojně. Tak jsem to chtěla.“

11 fotografií

Oba vyrůstali v Sudetech. Uršula měla maminku Němku a zažila v dětství mnoho ústrků. Jejich rodiče jim oběma ale byli velkými vzory. Byli slušní, ctili pravdu a žili spolu šťastně a spokojeně. Takové manželství si přáli i Uršula s Františkem.

Sehnat tenkrát zlaté prstýnky dalo docela práci. „Máme je dodnes, ale schovaný. Oba dva nám totiž praskly. Manželství ale vydrželo,“ usmívá se Uršula.

Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.
Friedrich Dürrenmatt

Dva roky po svatbě se jim narodila dcera Jana. „Chtěli jsme děti. Já chtěl chlapečka Jana, Honzu. Tak za další čtyři roky přišla Hana, a tím to skončilo. Ale byl jsem naměkko. Nechápu, když má někdo děti a nemá k nim cit.“

Friedrich Dürrenmatt: Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.

Přišla nemoc

V životě ale není vše jen růžové. „Manžel v 56 letech dostal rakovinu kosti. Měl to na noze. V Ústí mu doporučili nohu uříznout, že prý dělají krásné protézy. To byl šok. Nakonec se dostal do Prahy na Bulovku a tam mu primář i rentgenoložka řekli, že noha pryč nepůjde. Odoperovali mu to a nohu zachránili. Takže nikdy nedejte na názor jednoho doktora,“ vzkazuje Uršula.

„Bylo to těžký. Rakovina kosti patří zrovna mezi ty horší. Uvědomujete si tu hranici mezi životem a smrtí. Ale jsem celoživotní optimista a díky doktorům na Bulovce se to povedlo,“ děkuje František.

Do tohoto neštěstí se dozvěděli, že obě dcery jsou těhotné. „Z jedný strany přišlo takový štěstí, a z druhé takové starosti a strach o Františka. Já byla hrozně nešťastná, chtěla jsem ho zachránit.“ „Moje žena byla schopná zorganizovat celej svět, aby mi pomohla. Byla to velká psychická podpora. I pan profesor v nemocnici mi říkal, ať se jí držím.“

Pokročilá láska

Manžele čeká diamantová svatba. „Asi se toho moc nezměnilo. Je to o zalíbení v tom druhém, přátelství, respektu a vždycky jsem měl zásadu, co nechceš dělat jiným, tak to sám nedělej. Každej člověk je nějakej, má plusy i mínusy a já to tak beru. Máme o sebe strach. Ona je taková impulzivní. Je to o pochopení. Někdy se snažím pochopit, co vlastně chce a někdy je to složitý,“ usmívá se František. „Mám ji rád, miluju ji.“

„Já ho mám čím dál radši. My se nikdy nehádali. S Františkem to ani nejde a já to nemám ráda. Mám radši pohodu. Chtěla bych mu tímto poděkovat za celej život. Vždycky byl čestnej, pracovitej, milej, láskyplnej vůči dětem, vůči rodině. Nikdy mě nepodvedl. Já byla ta jediná a to stejný bylo i ode mě.“

Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.
francouzský básník Voltaire

Francouzský básník Voltaire: „Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.“

Něžnosti si projevují pořád. „Já jsem olízanej jako meloun,“ říká František. „My si dáváme pusinky pořád. Ráno po probuzení, večer před spaním i během dne. My se rádi pusinkujeme,“ potvrzuje Uršula. „Neumím si představit týden bez něj. Miluju ho. Jsem šťastná, že jsem ho poznala, že přišel do Chabařovic.“

Oba si přejí, aby jim zdraví ještě nějakou dobu vydrželo. „Je potřeba být v pohybu. Pohyb, pohyb, pohyb. Oba jsme v pohybu, Uršula hodně cvičí. Já dělám na zahradě. Nechci žít čekáním, až umřu. Nejradši bych jednou vypadl z traktoru, když budu sekat a hotovo.“ „Nene, lepší je to ve spánku,“ má trochu jinou představu Uršula. „Nejlépe, abychom odešli společně.“

Proč František řekl dokonce dvakrát „ano“? Vadilo mu někdy, že maminka Uršuly byla Němka? Proč se tím Uršula tak trápila? Kam jeli poprvé k moři? Vzpomenou si, jaké měli první auto? Poslechněte si, jak uspěli v manželském testu diamantoví manželé v pořadu Zlatá láska.