Paní Jiřina Vávrová díky své nemoci poznala, že zdraví máme doslova ve svých rukách

V Kladně je už tři roky úspěšně v provozu nový denní stacionář Druhý život, který se zaměřuje na pomoc lidem se získaným poškozením mozku a na jejich rehabilitaci. Za vznikem tohoto jediného zařízení tohoto druhu ve Středočeském kraji je strhující životní příběh uzdravení jeho spoluzakladatelky a ředitelky, paní Jiřiny Vávrové.

Čtěte také

Druhý život – denní stacionář, který vrací lidi zpět do života

Původně pracovala jako zdravotní sestra na lůžkovém oddělení v nemocnici. Práci, kterou měla velmi ráda, si ale užila pouze několik let. Kolem věku 25 let začala občas zakopávat a ztrácet balanc. Jako matka samoživitelka neměla čas těmto problémům věnovat pozornost. První velký atak přišel už v 27 letech. Měla levostranné ochrnutí poloviny těla se ztrátou řeči, spadlý ústní koutek i oční víčko a nebyla schopná se díky postižení vyjádřit. Po zdlouhavých vyšetřeních si vyslechla drtivou diagnózu - onemocnění roztroušenou sklerózou. Prognóza lékařů byla pouhých 5 let života.

Dcera, kvůli které stálo za to se s nemocí poprat

Tehdy paní Jiřina především myslela na svou sedmiletou dceru. Měla samozřejmě strach a cítila paniku. Ale rozhodně se nechtěla vzdát. Představila si, že by už neměla vidět svou dceru dospívat, maturovat a zažít s ní mnoho krásného. Byla sice nucena jít do invalidního důchodu, ale za pomoci klasické medicíny a silou své vůle dokázala fungovat dalších 18 let. Byly to ale zvláštní roky. Její stav byl doslova jako na houpačce. Vždy si dávala nějaký cíl, který byl většinou spojen s dcerou. Stav se lepšil, ale jakmile pominulo to, na co se paní Jiřina těšila a k čemu se upínala, vždy se zase propadla do vážných zdravotních problémů. Bylo to pouze prodlužování neutěšeného stavu a přežívání ze záchvatu do záchvatu. Lékaři jí navíc postupně začínali vysvětlovat, že pro ni už nic dalšího nemohou udělat. Bylo jasné, že se blíží osudový okamžik. Vše vzdát nebo jít jinou cestou.

Nemoc přestala vnímat jako svého nepřítele

Paní Jiřina Vávrová díky své původní profesi zdravotníka dlouho věřila, že klasická standardní léčba je jediná možná cesta. A tak se jí nejdříve po mnoho let plně podřídila. Během své dlouholeté léčby se ale setkala s mnoha vynikajícími lékaři, kteří jí velmi ovlivnili a inspirovali. Ze všeho nejvíce vzpomíná na MUDr. Tomáše Bouzka, neurologa z kladenské nemocnice, který jí na začátku léčby řekl velmi záhadnou větu - „až si pořešíte svůj osobní vztah s maminkou, z 50% se uzdravíte“. Této větě nejdříve vůbec nerozuměla, ale postupně jí začínala stále více chápat.

Během těch mnoha let, kdy se snažila udržet se při klasické léčbě při životě, si začala všímat, jak moc její zdravotní stav ovlivňuje myšlení i přístup k životním situacím. Začala se na tím vším více zamýšlet a hledat jiné cesty. Studovala knihy Rudolfa Steinera o antroposofické medicíně a zjišťovala, že na tělo a na nemoc se dá pohlížet z různých úhlů pohledu. To byl zásadní zlom. Už se nespoléhala pouze na léčbu, ale sama na sebe.

Bylo nutné ale mnohé změnit

Tělu pomohla s ozdravným procesem pouze detoxikací pomocí bylinných čajů. Vše ostatní ale byla především mentální a duchovní práce sama na sobě. První, co musela změnit, bylo přestat bojovat s nemocí a přijmou ji jako součást svého života. Právě díky nemoci zjišťovala, co dělá špatně a čeho se bojí. Jak totiž zjistila, roztroušená skleróza hodně souvisí se strachem.

Musela pozitivně změnit vztah sama k sobě a naučit se říkat NE. Je to právě 15 let, co se v léčbě vydala jinou cestou a svůj život dokázala postupně zcela změnit. S přibývajícím věkem cítí, že je jí stále lépe. Dodržuje určitá pravidla a s nemocí už umí žít jako se svou kamarádkou. Pochopila totiž, že se díky ní může o sobě hodně dozvědět a získat o sobě mnoho informací. Uvědomila si, že nemoc nepřišla proto, aby jí ublížila, ale aby jí o sobě předala informace a naučila jí žít lepší a zodpovědněji život. Dnes na paní Jiřině Vávrové nepoznáte, že byla takto vážně nemocná. Se svou nemocí žije stále, ale dokázala se plně vrátit do aktivního plnohodnotného života. A navíc ještě dokáže pomáhat druhým.

Dnes pomáhá druhým

Z vlastní zkušenosti ví, jakými problémy lidé se získaným poškozením mozku prochází. A během nemoci navíc zjistila, že je v systému péče o tyto pacienty doslova trhlina. Chtěla se uzdravit a vybudovat nějaké zařízení pro lidi, kteří se v důsledku poškození mozku dostanou do tíživé životní situace. Tak jako kdysi ona.

Před třemi lety v Kladně se svou kolegyní Danou Hornofovou spoluzaložila denní stacionář Druhý život. Dnes zde působí jako ředitelka. Má skvělý kolektiv zaměstnanců a je velmi šťastná. Druhý život je totiž jediným zařízením svého druhu ve Středočeském kraji. Paní Jiřina Vávrová je šťastná, že může ostatním pomáhat a že může lidem v podobných situacích, jako kdysi prožívala ona, předat cenné zkušenosti i podporu.