Šestnáctiletý Filip Kapal z Velkých Popovic by rád zamířil do velkého hokeje. Jeho cestu sledujeme

Realitu poznal na kempu v Liberci. Viděl, že se musí ještě hodně zlepšit. Pobyt v organizaci Bílých Tygrů mu otevřel oči. „Ukázalo mi to, že na sobě musím víc pracovat, abych mohl hrát na nejvyšší úrovni, kde hrát chci a kde si myslím, že na to mám,“ vrátil se ještě k libereckému kempu Filip Kapal.

Filip Kapal v hokejové výstroji|foto:Archiv Filipa Kapala

Neúspěch ho motivoval v mnoha směrech. „Ze začátku jsem byl samozřejmě smutnej, ale potom jsem trénoval v Popovicích v klubu, kde jsem začínal. Začal jsem mnohem víc trénovat, jak v posilovně na suchu, tak i na ledě. A asi se mi i v dobrým slova smyslu zmenšilo i ego, to bylo potřeba,“ říká sebekriticky.

Další jeho kroky vedly do Německa, kde získal angažmá v Rosenheimu. Pomohla náhoda. „Mám část rodiny v Německu. Šel jsem na try out, předvedl jsem se v docela dobrým světle, takže mě podepsali. Myslím si, že mám za sebou docela v pohodě sezonu. Mohl jsem hrát i o dost líp, ale co je pro mě důležitější, že jsem se posunul silově, technicky, hokejově. Za mě to bylo správný rozhodnutí jít hrát do Německa.“

Filip Kapal se slovenským gólmanem Matúšem Ivanišem na hokejovém kempu|foto:Archiv Filipa Kapala

Právě zahraničí pro něj zůstává cílem také do budoucna. Přemýšlí o Švédsku. Pokud sever Evropy nedopadne, rád by se prosadil doma v nejvyšší juniorské soutěži.

Ani v létě si proto moc neodpočine. Naopak tvrdě trénuje. Jde si za svým cílem. Nikdo ho nenutí. Sám ví, co potřebuje. „Ze začátku chodím hodně na ledy. Pak to začínám omezovat a spíš běhám a posiluju. Mám na to plán.“

Zúčastnil se rovněž kempu v Trenčíně. Pod dohledem Milana Bartoviče. Muže, který si zahrál v NHL a hokejoví příznivci v Česku ho znají například z působení v Liberci nebo Vítkovicích. „V Německu se mnou hrál kamarád Gerom Murgash, který se zná s Bartovičem, a řekl mi, ať v létě přijedu, že si zatrénujeme. Bylo to náročné, ale strašně moc jsem si to užil a dalo mi to moc. Byl jsem tam deset dní a zase mě to o dost posunulo.“